Okamura označil emancipaci a změnu kurzu svých partnerů jako zradu, a tím pádem je už vcelku jedno, co tito zamýšlejí. Politický život přeběhlíka u nás zpravidla končí se zánikem jeho mandátu za stranu, kterou zradil.

Ani budoucnost Tomia Okamury ovšem nevypadá o mnoho lépe. Hnutí o jednom člověku mnoho nesvede a vybudovat kvalitní tým už Okamura jednou nedokázal. Navíc je tu problém, že všechna politická hnutí založená úspěšnými podnikateli, kteří „už se na to nemohou dívat“, loví voliče ve stejném rybníku.

Občanům, kteří jsou nespokojení se zavedenými systémovými stranami, po té co se tyto „udělaly pro sebe“, se nabízejí jako opraváři systému, aby se z nich pak vyklubali kutilové, kteří neopraví nic, a občan může být rád, pokud nenapáchají další škody.

Tomio Okamura není lídrem se silnou vizí, pro kterou se mu daří nadchnout občany. Okamura lidem nabízí samoobsluhu, ve které díky mechanismu přímé demokracie vloží do košíku, co jim padne do oka.

Říká lidem: „Nejste nic horšího, než nějací politici.“ To je nepochybně pravda, ale vedle technického problému jak politiky přimět k odpovědnosti je zde stále potíž s absencí nápadu, jak lépe uspořádat poměry.

Obrazně řečeno nepotřebujeme opraváře systému, ale vývojáře, což je úplně jiný level, než jaký představují Okamura, Bárta či Babiš. Ať se ale rozhlížíme, jak chceme, je to všude samý opravář.

Stejně jako nic nevyvíjejí politici, jsou bez představivosti i právníci, ekonomové, novináři, politologové, sociologové, všichni kolektivně mlátí mnohokrát vymlácenou slámu.

Jde o to, že nabídka vývojářů přijde až s poptávkou a poptávku jak známo stimuluje až kolaps systému, nikoli jeho pouhé poruchy. Tomio Okamura má štěstí, že ho vlastní lidé zradili dřív, než by se ukázalo, že nemá co nabídnout do nastávající nepohody. Díky té zradě zůstane zajímavý. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.