Před tím, než občané vyslechli jeho památný první prezidentský novoroční projev o tom, jak naše země nevzkvétá, vystoupil Václav Havel 16. prosince v Československé televizi. A právě tuto jeho řeč stojí za to si připomenout, chceme-li porozumět Havlovu prezidentskému paradoxu.

Tehdy 16. prosince se Václav Havel představoval občanům, kteří ho znali z revolučních tribun, ale pokud neposlouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, nevěděli, o koho se jedná.

Hned zkraje Václav Havel řekl: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži.“

Ve stejném projevu pak Havel uklidnil občany ohledně budoucnosti oznámením, že „Promyšlený kon­cept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimiž bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků.“

Havlovi kritici mají zmíněné citáty za důkaz, že Havel občany podvedl a zradil, neboť v rozporu se svými sliby obnovil kapitalismus a s ním přišly sociální otřesy, nezaměstnanost, inflace a jiné problémy. Ve skutečnosti byl ale Václav Havel naprosto upřímný, řekl, v co věřil. A neměl křišťálovou kouli, díky které by se vyvaroval zmíněných politicky sebevražedných výroků.

Jako prezident napsal Václav Havel dlouhou řadu projevů, ve kterých už se žádných neobratností nedopouštěl. Státnicky vyzdvihoval pozitiva, naznačoval neduhy, které je třeba řešit a posiloval v občanech naději, že jdou správným směrem a budoucnost mají ve svých rukou, i když to stále méně byla pravda.

Nebýt toho projevu z 16. prosince 1989, kdy byl ještě Václav Havel nepolitickým politikem ze svých disidentských esejí, Havlovo prezidentství by splývalo v obligátní politickou šeď. Tím, že jako prezidentský kandidát nesplnitelně slíbil lidem něco lepšího, než byl kompromitovaný socialismus a překonaný kapitalismus, stalo se Havlovo prezidentství dramatem a tragédií.

Havlova vize sebevědomé občanské společnosti, která se díky lásce ke svobodě stane vzorem a inspirací Evropě a světu se nenaplnila. Oběť, kterou přinesl svým vstupem do politiky, byla přísně vzato zbytečná. To ale není důvod vzpomínat na Václava Havla ve zlém. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.