Začal ukazováním svalů. Nejprve USA zabilo Iránského generála a v odvetu Irán napadl raketami základnu USA. Oboje bylo porušení mezinárodního práva, snad si to uvědomili i jeho dva narušitelé a stáhli se, ale ke klidu, nato ke smíru nedošlo. Divím se hlavně USA, které již před léty se pasovalo na ochránce práva ve světě, zejména pak lidských práv a co chvíli někomu vyhlašuje nebo ukládá sankce pro porušení těchto práv, a docela by mě zajímalo, jak bude řešit samo sebe. Překvapil mě pak náš bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, kdysi se ucházející i o funkci prezidenta, který sice počin USA označil za porušení práva, ale doplnil tento výrok i dalším, že Češi mají držet v tomto případě hubu, protože je jich jen 10 milionů. Divil jsem se pak náramně našim věrozvěstům a jedině spravedlivým, že se z nich nikdo neozval, ač v jiných případech mají sta připomínek. V podstatě pan Schwarzenberg prohlásil, že jediný stát, který má právo do něčeho mluvit, je Čína, mající přes miliardu občanů a možná i Indie, která ji počtem lidí následuje. Přitom nám ČT a řada dalších médií dávají za vzor jedině západní demokracie, a nyní najednou toto prohlášení.

Tato podivná reakce a nereakce mě přiměla vzpomenout aspoň některých výročí letošního roku. Připomínám výročí naše, tří mužů, kteří svým jednáním, myslím, tvořili vzory, které bychom měli následovat. Je to husitský král, král dvojího lidu a správce země za krále Holce, kdy byla za groš ovce a panna mohla s ošatkou zlata projít klidně zemí, jak se říkávalo. Od jeho narození 24.4.1420 uplyne 600 let. Je jím Jiří z Poděbrad, kterého činy, o nichž nejsou pochyby, stále dokazují, že to byl člověk, politik, vizionář a já nevím, kdo ještě, na svém místě. Dal přednost prospěchu země před prospěchem vlastního rodu, kdy se stará aby se jeho následníkem stal polský princ Vladislav Jagellonský a Česká země tak došla klidu. Druhým byla svoboda náboženství, kdokoli si mohl vybrat mezi pod jednou a pod obojí, ať byl jakéhokoli stavu. Třetím pak byla Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu, kterou nechal zpracovat a pak projednávat poradcem Antoniem Marinim z Grenoblu a poselstvem vedeným Jaroslavem Lvem z Rožmitálu a Blatné a později Albrechtem Kostkou z Postupic. Bohužel k její realizaci došlo až za déle než pět set let založením OSN a EU.