Ekonomka Šichtařová upozornila na názor ombudsmanky Anny Šabatové, že speciální kupé ve vlacích, určená jen pro ženy, nejsou ještě diskriminací mužů, a vyslovila s ním svůj zásadní nesouhlas. Byl jsem natolik překvapený nápadem paní Šabatové, že jsem se z něj dlouho vydýchával a vzpomínal, zda se vůbec vlaky, respektive kupé, někdy takto rozlišovaly. Vzpomněl jsem si rozlišování toalet, co trvá dodnes a má svou logiku. Při dalším postupu do minulosti jsem našel oddělená kupé pro matky s dětmi do šesti let. Pojal jsem hledání šířeji a našel jsem i dívčí a chlapecké školy, ale až po nahlédnutí do předminulého století jsem nalezl tzv. dámská kupé, určená jen ženám. Také jsem nalezl několik církví, u kterých ženy s děvčaty a muži s chlapci byli vždy na odlišné straně v budově kostela.

Usilovné hledání mě vzpamatovalo, a místo věnování se tomu, zda to někdy bylo, jsem přemýšlel, proč chce paní Šabatová vůbec takto odlišná kupé zavést. Zdůrazňuji, že se jedná o kupé pro rozdílná pohlaví. Pokud je mi známo, nic jiného není důvodem pro jejich vymezení. Ale proč je jím právě toto? Jaký to má smysl? Pokud bychom v naší republice vyznávali islám, určitou logiku by toto opatření mělo. Sice nějaké kroky blíže k islámu tu byly, a právě z úřadu ombudsmana, jako třeba nošení šátku na hlavě, nebo možnost výstavby modliteben, apod. Tyto kroky však práva občanů rozšiřovaly, i když jiných občanů než našich. Opatření ve vlacích však budou práva přibližně poloviny občanů, a to mužů, omezovat, a to velmi výrazně. Jiný důvod, než okamžitý nápad pro zavedení tohoto omezení není. Nebo snad to byla žádost některého z náboženství, rozlišujících a omezujících věřící podle jejich pohlaví a paní ombudsmanka jim vyhověla? Potom se musím ptát, proč nevyhověla třeba kuřákům v možnosti kouření v restauracích. Stejně jako proč musí občan plnící své povinnosti přispívat na občana, který je plnit odmítá? A řadu dalších, velmi podobných skutečností.

Považuji téměř za jisté, že pokud budeme dál pokračovat tímto směrem, nebude dlouho trvat, aby se společnost rozpadla velmi rychle morálně a potom i hmotně, co nelze považovat za normální a je přirozené mít pochyby nejen o těchto opatřeních, ale vůbec i o nutnosti mít taková zařízení a úřady.