V prvním kole dostal Macron 23,75 procenta hlasů a Le Penová 21,53 procenta, tedy rozdíl je něco málo přes 2 %. To není rozhodně nějaký propastný rozdíl, aby byly tolik rozdílné postoje k jednotlivým kandidátům. A není to pouze nyní a tady v Evropě, ale nedávno jsme byli svědky takřka stejného postoje proti kandidátům na prezidenta USA, i když tam byl haněn muž a preferovaná žena, aniž bych chtěl uvedením pohlaví naznačit, že jím bylo něco ovlivněno.

Nejčastěji je těm zavrženíhodným kandidátům vytýkán populismus, nedostatek smyslu pro demokracii, demagogie, nacionalismus a neexistence proevropských postojů. V posledních letech k tomu přibyl ještě další čert, a to ovlivňování voleb Ruskem, respektive ruskými hackery s vědomím Putina. U nás je i navíc vzpomenut náš prezident Zeman, že on by v té či jiné zemi nemohl ani kandidovat.

A tak, když jsem si pročetl o té Francii všechno možné, z údivu jsem nevyšel. Vždy jsem si myslel, že podmínkou demokracie, tedy svobodného systému, je rozmanitost a pestrost názorů na takřka stejnou věc nebo skutečnost. Že žádný názor není a nebude považován za jediný správný. Hluboce jsem se mýlil. Na přelomu roku volby v USA, nyní ve Francii se nám nějak nevyvedly. Ještě, že aspoň se podařily volby v Rakousku, tak jak chtěl establishment. Pokud se pamatuji, ani u nás se volby nevyvedly podle představ establishmentu, a dodnes se s tím nedokázal vypořádat.

Ve světě je tomu obdobně, zejména v dnešním globalizovaném světě. Sjednocují se výroby, platidla, normy, léky, stěhují se továrny a lidé, vše souvisí se vším bez ohledu na vzdálenost a čas. Hledá se model, co nejlevnější, nejefektivnější a také nejsnazší pro pracovníky. Je snaha nahradit lidskou práci mechanizací a automatizací, aby se dosáhlo co nejlepších výsledků. Výjimkou by měla být, ale není, politika.

Pro výrobu je důležitou např. unifikace, tedy česky sjednocování, jednotnost. I tomu nejhoršímu technikovi je jasná třeba nezbytnost číslování obuvi a oděvů podle velikosti pro jednodušší výběr a prodej tohoto zboží. Tedy ČS normy nebyly pozůstatkem a znamením totality, jak tvrdili některé vůdčí osobnosti devadesátých let, ale nezbytností pro výrobu, její fungování a fungování jejích výrobků.

V politice je tomu jinak, zde by měla stále přetrvávat volná soutěž stran a hnutí. Bohužel tomu tak není. Demokracie a volby jsou uznávány za správné a odpovídající základním zásadám tehdy, pokud v nich zvítězí ten, kdo poslušně opakuje to, co slyšel v médiích, bez ohledu na další. Zkrátka, někdo někde stanoví jediný správný názor, a ten jediný má právo na existenci. Nemusí se předávat násilně, stačí jej opakovat, umožnit mu, jako jedinému cestu k lidem. Ostatní názory předávat jedině s vysvětlujícím komentářem. Potom se nestačíme divit. Na jedno ucho slyšíme o zaostalosti Ruska a na druhé o tom, co Rusko vše ovlivňuje přes tuto svou zaostalost. Jindy je nám prezentováno právo šaría ve vztahu k ženám, a pak se dozvíme, že na práva žen bude ve světě dohlížet Saúdská Arábie. Nebo od mala je nám vštěpováno, že všichni lidé jsou si v právech a povinnostech rovni, a vzápětí je nám kázáno o potřebě dát některým skupinám lidí více práv a snížit rozsah povinností.

Jak bylo uvedeno, v současnosti všechno souvisí se vším. Je nám tvrzeno, že všechna moc v demokraciích pochází z lidu, tedy zastávání vysokého úřadu je podmíněno v první řadě zvolením někoho lidmi ve volbách. Stačí jediný pohled na nejvyšší úředníky EU, abychom poznali, že ne vždy je volba podmínkou ustanovení do úřadu. Tedy i politika má své výjimky. 8. května budeme znát prezidenta Francie, časem se dozvíme, zda ve Francii proběhne něco podobného jako brexit. Je to pro nás a Evropu důležité? To poznáme ještě později. Máme už ale jistotu v jediném, pokud se připustí rozšíření možnosti vládnout bez požehnání voleb, bude lepší EU opustit.