V prvním zářijovém týdnu jsme prožili řadu podivných věcí. V pondělí začal školní rok a několik rodičů se ozdobilo na klopě červenými trenýrkami, aby vyjádřilo svůj nesouhlas s prezidentem Zemanem, jeden pán po něm hodil vejcem a jedna maminka, dávaje tak vzor chování svému dítěti, na prezidenta řvala, aby táhnul. Nevím, co je k tomu vedlo a nechápu ani jednoho z politologů, který přiznal, že prezident Zeman byl zvolen řádně v demokratických volbách, ale, ale, ale. A tak mě jen napadlo, co bude po příštích volbách. Ve své stařecké naivitě jsem si myslel, že pokud je někdo zvolen v souladu se zákonem, tak přes to nejede vlak. Ale jak vidím, pokud nenáleží mezi správné lidi, tak to zase není až tak pravda.

Premiér Babiš se nám vydal na cesty do Německa. S ním, či spíše za ním tam vyrazilo prý asi 30 až 40 spravedlivých, kteří ho zahrnovali křikem, výčitkami a snad i nadávkami. Němci asi byli dost překvapení, očekávali jistě spíš delegaci podnikatelů nebo obchodníků, než delegaci hulvátů, vykřikujících do celého světa, že pokud oni něco neuznávají, tak prostě nějaké zásady, jež jsou příznačné pro demokracii, třeba slušnost, uznání výsledků voleb, pokud proběhnou v souladu se zákonem, respektování názoru jiného, vůbec neplatí a platí pouze to, co chtějí oni. Nevím, nevolil jsem pana Babiše a ani ho volit patrně nikdy nebudu, ale bohužel musím přiznat, že hnutí, které vede, dostalo nejvíce hlasů.

V pátek jsem sledoval duel o zákazu kouření v restauracích mezi senátorem Valentou a prezidentem České koalice proti tabáku Kohoutkem, řízený paní Spěváčkovou. Mohl jsem si nakonec jen povzdechnout, a marně jsem přemýšlel, proč byl tento zákon vlastně přijat. Čemu a komu slouží. Při diskuzi bylo v podstatě vyvráceno senátorem Valentou, že jsme následovali Evropu, co nakonec věděli všichni, kdo někam vyjeli. Pan Kohoutek ale bystře uvedl, že jsme následovali Austrálii a Nový Zéland. Nevím, nebyl jsem tam. Nebyl jsem ani v Antarktidě, která nám bude, aspoň si myslím, vzorem příště. Rozhodně si nemyslím, že představitelé státu, tedy poslanci a senátoři, kteří tento zákon přijali, jej přijali z důvodu ochrany zdraví nás občanů. Pokud by tomu tak skutečně bylo, musely by existovat i zákony zakazující prodej a spotřebu některých potravin, používání různých výrobků, způsoby provozování řady výrob. Není jeho účelem ani ochrana pracovníků restaurací, protože ve většině těchto zařízení si i oni chodí zakouřit se svými hosty před hospodu.

Nepochopil jsem ani dvě z vyjádření pana Kohoutka, že také nemočíme v hospodě na stůl a potom, že špatný zákon lze posoudit a případně změnit až za dvacet let jeho účinnosti, a nikoli po dvou létech. Ani neustálé zdůrazňování, že nekuřák má právo na zdravé prostředí. Stačilo by mu, jen kdyby si zvolil nekuřáckou hospodu, tak jako kdysi, a vyvaroval se nyní, chodit ulicemi, kde jsou hospody, kam chodí kuřáci.

Přibližně za měsíc máme volby komunální a do třetiny senátu. Asi by stálo za úvahu, si zejména v médiích probrat, co je to demokracie a její znaky, než začneme zpochybňovat všechno, co se stane, pokud s tím přijde někdo nám nesympatický, a věnujeme se pouze hledání způsobu, jak s ním zatočit.