Poslaneckou sněmovnou bylo opět přijato usnesení řešící historii většinou hlasů přítomných poslanců ve sněmovně. Nevím, kolik z nich jsou historici a mám obavy, že žádný. Bohužel nějak si stále více zvykáme nechávat řešení věcí na lidech, kteří o ní ví nejméně, ale jsou nejhlasitější. Přes skloňování slov demokracie a svoboda slova ve všech pádech, je v plném rozsahu povolena jen některým. Skoro se mi jeví, že lze vstoupit do diskuze jen dveřmi náležejících některé straně nebo hnutí. A to bez ohledu na předmět diskuze. Dne 22.8.18 přijala poslanecká sněmovna usnesení, že vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem, na popud předsedy klubu poslanců KDU-ČSL Jana Bartoška. Má to podle něj mimo jiné bránit překrucování historie. Pro usnesení hlasovalo 145 ze 156 přítomných poslanců napříč stranami, a to včetně tří poslanců KSČM. Proti nebyl nikdo. Nemyslím, že pan Bartošek je odborník na slovo vzatý. Nejen, že se narodil tři roky po jím zmiňované invazi, ale při převratu v roce 1989 mu bylo 18 let. Aby poznal, co se stalo, a mohl podat návrh, jaký podal, šel studovat zemědělskou a později i pedagogickou fakultu a několik let pracoval jako terapeut drogově závislých.

Zarazil jsem se nad tím, že shora uvedený návrh má bránit, aspoň podle pana Bartoška překrucování historie. Nezbývá mi než se pak zmínit o letošní kampani kolem invaze v srpnu 1968. A to ke všemu, co bylo řečeno. Rozhodně nemíním zkoumat národnostní skladbu k nám poslaných armád. Zda to byli Rusové, Ukrajinci, Kazaši, Litevci, nebo jiní z národů tehdejšího Sovětského Svazu. Prostě, jak kdysi řekl maršál Montgomery, válku nevyvolávají maršálové a generálové, ale politici. Také je mi lhostejné, kdo a jak v tehdejším vedení SSSR hlasoval. Ale vím, že jakmile je vojákovi, nezáleží vůbec na jeho hodnosti, vydán rozkaz, „pochodem chod“, tak musí jít, ať slouží v kterékoli armádě. Kolem toho roku 1968 to byli vojáci armád Varšavské smlouvy pochodující k nám, vojáci USA pochodující do Vietnamu, vojáci Anglie a Francie snášející se na Suezský průplav, vojáci Izraele a proti nim vojáci Egypta, Sýrie a dalších Arabských států. Až na jednotlivce se žádný z nich neptal proč, teprve aby řekl, že on nikam nejde.

Pan Bartošek se narodil až roku 1971 a proto se asi nedozvěděl, že tehdy v roce 1968 o invazi věděly všechny velmoci předem, a jak měl prohlásit prezident USA Johnson, byla to vnitřní věc Varšavské smlouvy a nebylo důvodu do ní zasahovat. Dále se asi nedověděl, že tehdejší náš prezident Svoboda odmítl ustanovit tzv. dělnicko-rolnickou vládu odkazem na existující vládu, i když její členové byli internováni. Nakonec docílil, aby s touto vládou bylo jednáno, i když s výsledkem, jaký byl. Přiměl i vydat F. Kriegla, který dohodu nepodepsal a odletět s ním do republiky. Onu intervenci odsoudil tehdy tzv. Vysočanský sjezd KSČ. Umístění armády SSSR v ČSSR byl schválen naším Parlamentem, až asi na 20 hlasů proti.

Hovořit v tomto případě o okupaci je myslím poněkud přehnané, srovnáme-li tuto dobu s okupací a vytvořením Protektorátu Čech a Moravy Německem za druhé světové války a dopady, které tato okupace měla. Na tom nemohou vůbec nic změnit sebehlasitější projevy v médiích stranických kolegů pana Bartoška, ani jejich návštěvy sjezdů Sudetenlandsmanšaftu v Bavorsku, nebo omluvy exprezidenta Havla členům tohoto spolku. Nakonec i on svou první prezidentskou přísahu složil Československé socialistické republice, jak nakonec nedávno zaznělo v televizi, a sami víme, jak to dopadlo.

Ve dvacátém století si naše země toho užila dost a dost. I když vznikla samostatná republika, rozpadem Rakouska-Uherska, byla velmi brzy po svém vzniku postižena hloupostí bývalých spojenců, kteří ji vydali postupně celou Hitlerovi, doufaje, že ho tak nasměrují proti SSSR. Co se jim sice povedlo, ale až si to Hitler vyřídil, mimo Anglie, která mu odolala s nimi. S Francií, ale i Polskem, přitom také s Holandskem, Belgií, Dánskem atd.

O tom je snaha mlčet, mlčet a zase mlčet. Dovolil bych si připomenout dva citáty W. Churchilla, týkající se shora uvedené věci, „Všichni jsou pro svobodu slova. Téměř není dne, ve kterém by nebyla opěvována. Někteří lidé si to ale vykládají tak, že právě oni mohou říkat, co chtějí, ale když kdokoli jiný proti nim cokoli řekne, je to nehoráznost.“ „ Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku“.