Konference se skládala v podstatě ze třech částí. Tou první byla prezentace náměstků, lépe řečeno náměstkyň ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva pro místní rozvoj, legislativní rady vlády a zástupců průmyslu a obchodu či Státního fondu rozvoje bydlení. Druhou část tvořily koreferáty nevládních aktivit, členů České společnosti pro rozvoj bydlení, aktivistů Armády spásy a neziskovek provádějící sociální práci mezi bezdomovci , třetí pak prezentace iniciativy pro sociální bydlení se svými zkušenosti s praktického provozování sociální práce. Byl to dobrý program, ovšem kdo nepromluvil dopoledne, měl smůlu. Jako obvykle, náměstkyně měly "jiné úkoly" a tak většinu připomínek lidí z praxe odpoledne nevyslechly. Jednou za rok by si snad čas mohly najít. I tak ale seminář přispěl k posunu v této věci, alespoň k výměně informací. Po 25 letech se konečně rýsují kroky vedoucí k řešení problému, který předchozí vlády ignorovaly nebo prostě vyřešit nestihly. Teď jde jen o to, zda navrhovaná řešení budou skutečně funkčním, provázaným a fungujícím modelem. Zatím se mě zdá, že obce jako hlavní aktér v této věci, až se s koncepcí seznámí, budou o funkčnosti silně pochybovat. A neziskový sektor, který tvoří v moderních zemích institucionální základ sociální sítě a který svoji pomoc nabízí je v nedohlednu.

Prezentace byla podrobná. Sociální bydlení by mělo začít fungovat od ledna 2017, a podle představ autorů - MPSV a spol., by mělo mít tři stupně. Potřební v tísni by podle své situace měli mít možnost získat krizové bydlení, sociální byt či dostupný byt. Poskytnout by je měly obce. Alespoň podle náměstkyně MPSV Zuzany Jentschke Stöcklové. Podle náměstkyně ministra pro lidská práva Kateřiny Valachové by obrysy zákona mohla vláda dostat v červnu, do konce letoška by pak mohly být na stole paragrafy. „Velmi proto potřebujeme, aby vláda měla jasný názor jak dál už v únoru,“ dodala Valachová. Ministerstvo pro místní rozvoj podle své náměstkyně Kláry Dostálové o programu ještě s unií jedná. Počítá se zatím s částkou kolem 338 milionů eur (nyní asi 9,38 miliardy korun) a se vznikem čtyř tisíc bytů. Podpora se ale nebude týkat Prahy. Další sumy mají plynout do zateplování či rekonstrukcí.

Souhlasím, že "vláda potřebuje mít jasno" co nejdřív. Tento rozsáhlý materiál však jasno nepřinese. Opakovaně namítáme, že jasnou by mohl přinést stručný materiál - "Rámec dostupného a sociálního bydlení v ČR". ten by obsahoval výčet úkolů legislativních a nelegislativných s krátkým popisem předpokládaného cíle řešení a jeho praktické funkce. 10 stránek, ne více. A termíny s odpovědností za předkládání jednotlivých materiálů.

Vrťme se ale k semináři. Otázky, na které dámy odpověď nepřinesly, přetrvávají.

Především - pro všechny skupiny potřebných dle návrhu platí: Obec certifikuje potřebné občany, to je obvyklé i v zahraničních modelech. Shledá-li sociální potřebnost, zajistí potřebnému bydlení.

Jak a kde byty získá je nejasné

V roce 1991 bylo 1,7 milionu státních bytů bezpodmínečně převedeno do majetku obcí. Platilo v nich až do roku 2005 v podstatě neekonomické regulované nájemné, což v mnohých městech a obcích činilo z bytového hospodaření černou díru na peníze. Domy, zejména paneláky bylo třeba zateplit, modernizovat, rekonstruovat, tedy miliony až miliardy investic. A tak obce privatizovaly téměř celý svůj bytový fond. Dnes (až na výjimky třeba v Bohumíně) žádnými byty nedisponují.

Kde tedy vezmou byty pro potřebné?

První možností je smlouva s privátními poskytovateli. Tu uzavírá s pronajímatelem obec a tím přejímá odpovědnost za ubytovaného sociálně potřebného. Není to snadné. Vyvstává řada otázek. Kdo odpovídá pronajímateli za případné pohledávky na nájemném? Kdo odpovídá za dodržování dobrých mravů a pravidel občanského soužití? Nebylo by třeba zákonem takový speciální nájem a podnájem bytu se sociálním určením upravit?Nebo koncipovat vzorovou, rámcovou smlouvu? Ovšem pronajímatele nelze k takovému kroku donutit. Půjde tedy o asi "transformaci" stávajících ubytoven, o jejich legalizaci na smluvní ubytování pro obec, kdy pronajímatel bude jen dohlížet a inkasovat, odpovědnost za správu a provoz přejde na obce? O tom nebyla na semináři řeč. Ale v praxi to tak může dopadnout. Jinak obec povinnost "zajistit bydlení" nesplní.

Bude mít obec jiná práva, jiné nástroje? Právo iniciovat výstavbu levných dostupných bytů? Bude mít v mnoha zemích obvyklé právo založit neziskovou společnost s vlastní právní subjektivitou a zvláštním režimem, kdy správcem vystavěných bytů bude nevládní nezisková organizace?Nebo musí být přímým investorem? O tom koncepce mlčí.

Zdá se, že jde o koncepci tvořenou sice s přihlédnutím k odborníkům praxe ovšem s vizí státního úředníka, který se v tomto sektoru nikdy nepohyboval.

Pokud by obec chtěla postavit alespoň některé byty, pak Státní fond rozvoje bydlení připravuje učité programy, ovšem s kapacitou nepříliš významnou.

Náměstkyně ministryně pro místní rozvoj pak hovořila o případné možnosti čerpat na podporu výstavby až 9 miliard korun. Půjde o přímé investice? Nevyužije stát například sociálního bytového družstva, popřípadě jiného modelu, třeba po vzoru britských bytových asociací? Tam se spojují veřejné a soukromé prostředky, pracuje se s úvěrem spláceným v nájemném. Skupiny lidí s nižšími ale existujícími příjmy jsou schopny část financování unést. Přestěhují-li se, dostanou splacený úvěr zpět. V družstvech jde o známý model včetně určitého finančního vkladu a splácením úvěru zahrnutého v nákladovém, tedy nižším nežli tržním nájemném . Systém fungující, osvědčený. S tímto objemem prostředků, kdy paní Dostálová hovořila o 4000 nových bytů se dá postavit nejméně trojnásobek. Možná i více. Toto bydlení je vhodné jak pro mladé lidi, tak pro seniory. Zvláštní postavení by pak mohla mít obec, která by mohla získat část takových bytů do své přidělovací kompetence. O tom jsem se v koncepci nedočetl.

Je moc dobré po ročním otálení a utajovaném jednání pracovních skupin jít s takovou koncepcí do vlády? Ač čas není náš přítel, osobně bych preferoval, aby si vláda primárně schválila onem zmíněný rámec pro dostupné a sociální bydlení. Šlo by vlastně o odůvodněný výčet legislativních i nelegislativních opatření včetně odpovědností kdo dílčí materiály či návrhy zákonů předloží a kdy. To by přineslo záruku komplexnosti řešení, která je dnes nejasná, je-li vůbec žádná. A odborná veřejnost by netrpěla nejasnými obrysy zvoleného modelu.

Nespatřuji jediný rozumný důvod, proč by takový ucelený a funkční rámec nemohl být přijat. Chceme být standardní evropskou zemí s moderní bytovou politikou? Tak nevytvářejme modely unikátní a přikloňme se k osvědčeným modelům moderních zemí.

Sociálním bydlením se v nich rozumí nejen ono sociální dno, ale i sektor neziskový, kam se lze ode dna odrazit, ale kde může důstojně bydlet občan s nižšími příjmy.

V Evropě fungují tyto modely více než 150 let. V Británii je více než 2,5 milionu bytů vlastněných bytovými asociacemi, svým charakterem se blížící družstevním principům. Švédsko má 344 tis. bytů družstevních, Norsko 440 tisíc. Jde o byty s ekonomickým nájemným. 35% bytů v Holandsku jsou byty sociální, vesměs vlastněné místními bytovými korporacemi. V Lucembursku je takových bytů 8%, ve Francii pak ve speciálním nájmu (HLM systém) 16 % z celkového počtu bytů. Sousední Rakousko má pak v tomto setokru 23% bytů, vesměs spravovaných bytovými družstvy. Jsou toto argumenty, které mohou ministerstva ignorovat? Je zřejmé, že tento sektor si žádá cca 10% z celkového počtu bytů v ČR. Samozřejmě v řádu mnoha let. Ale odklad si již nemůžeme dovolit. Nespokojenost, sociální nepokoje, to by nás při nečinnosti čekalo. Nebo chtějí ministerští éčit zhoubnou chorobu zaříkáváním?

Sám v to něvěřím. Politici jistě chtějí být úspěšní, schází jim ale pokora připustit si, že tento problém nelze řešit teoretickým, v praxi neověřeným modelem, ale osvědčenou metodou.

Doufám proto, že proběhlý seminář připoměl, že koncepci je třeba dopracovat v ucelený funkční celek. Nedostatky nefunkčních opatření se totiž neprojeví ihned ale v řádu několika let. Času jsme promeškali již mnoho. Proto doufám, že tato vláda schová aroganci moci i ješitnost do šuplíku a ještě se nad návrhem koncepce zamyslí. Jinak bude bohužel platit vstupní heslo: "Měli jsme ty nejlepší úmysly ale dopadlo to...jako vždycky".

Publikováno se souhlasem vydavatele.