Z počátku zde byla jediná vize – vše prospěšné je státní, co je státní je všech a pro všechny, dá se to naplánovat a nic víc není třeba. Již zakrátko bude každý občan, každá rodina mít bezplatně byt s nízkým nájemným, které jim stát postaví a národní výbor přidělí. Družstva, to je relikt kapitalismu, lidé v něm měli kapitál (členské vklady a podíly) a proto existující bytová družstva měnovou reformou zničili, postátnili vizí „Lidových bytových družstev“ a podřídili je také národním výborům. Žádnou perspektivu do budoucna jim nedávali.

Uplynulo asi deset let a komunisté přišli na to, že na takový velkorysý plán výstavby nemá stát peníze. Nu, a protože zdeformovaná vize sovětského kolchozu v zemědělství a združstevnění vesnice jim družstevní formu poněkud rehabilitovala (ovšem Mezinárodní družstevní svaz naše JZD až do roku 1990 za družstevní formu neuznával, scházela dobrovolnost vkladu atd.) a tak objevila družstva bytová. Výstavbu plánoval stát, právní řád uznával státní socialistické vlastnictví, vlastnictví družstevní, soukromé vlastnictví bylo až někde na konci civilního práva.

Hodila se jim možnost ušetřit státní výdaje. A tak stát zaplatil jen státní příspěvek (cca 40-50 % hodnoty bytu) a zbytek zaplatil družstevník – občan formou členského podílu a splátkou zvýhodněného úvěru sám. A ejhle, ono to fungovalo a stát do roku 1989 postavil až 800 tisíc družstevních bytů.

Proč tato historická reminiscence? Protože mám každým dnem současné vlády pocit, že se naivní vize vracejí. Namísto všemocného státu nastoupila po roce 1989 „neviditelná ruka trhu“ a až do doby kdy se v roce 1997 na rok stal ministrem pro místní rozvoj Tomáš Kvapil, který jako první předložil určitou vizi, kterou bychom nazvali „Koncepcí bytové politiky“, se nedělo vůbec nic. Bytová družstva se privatizovala jako vše v tomto státě, zákony se pitvořily poslaneckými iniciativami, jen zákon o vlastnictví bytů z roku 1994 jsme museli novelizovat asi desetkrát. S výjimkou meziobdobí, kdy byl ministrem a později premiérem Jiří Paroubek, který nalezl odvahu odregulovat nájemné a přinesl také desetiletou vizi, se opět, v podstatě dodnes nedělo v bytové politice téměř nic.

Období let 2006 až 2017 přeskočím, z hlediska bytové politiky až na diskutabilní zásahy novou civilní legislativou se nestalo nic zásadního.