Dívala na mě z obrazovky velmi přísným pohledem a měla za to, jako je korupce, do níž podle nedávno uniknuvších záznamů rozhovorů byl s největší pravděpodobností v roli pražského primátora namočen kdysi sympatický představitel demokratické opozice a pokrokově uvažující psychiatr Bém, že stejně velkým zločinem je i samotný únik této informace, původně pořízené tajnou službou BIS.

Nepochybně jde o nepříjemnou situaci, jakmile z tajných služeb či z policie unikají důvěrné a citlivé informace jakéhokoli druhu, nejen ty svědčící o propojení organizovaného zločinu do nejvyšší pater české politiky. Ta situace ale podle mého není nepříjemná pro samotný únik informací, ale především proto, že svědčí o totální dysfunkci státu, o úsilí politických elit, aby stát, který dostaly do správy, neplnil ani ty nejzákladnější funkce, kvůli nimž hlavně platíme daně, anebo je plnil selektivně, ve prospěch zájmových skupin na politických elitách se přiživujících.

Únik informací z úřadoven tajných služeb či pracoven speciálních policejních oddílů, zaměřených na organizovaný zločin, může představovat poslední možnost, jak veřejnost upozornit na to, že se za jejími zády odehrávají pod protektorátem politických elit trestuhodné, avšak nepotrestatelné zločiny, a současně jí tak dát najevo, že stát, který je tu především proto, aby chránil její bezpečnost, je anebo začíná být v totálním rozvalu.

Takovým únikem informací, alespoň podle jeho autorů, byla v roce 2006 takzvaná Kubiceho zpráva. Měla veřejnost, zastoupenou poslanci českého parlamentu upozornit na to, že jisté politické síly brání vyšetřování zločinů spojených s nejvyššími politickými patry. Samozřejmě, že právě tato zpráva má ještě jeden výklad. Paroubkův. V souvislosti s vraždou kmotra českých mafiánů Františka Mrázka ve zprávě padalo jméno Kočka. Obecně se mělo za to, že jde o starého přítele premiéra Paroubka, o majitele kolotočů a provozovatele pražské Matějské pouti. Byl v tom nepochybně náznak možného spojení premiéra s organizovaným zločinem. Pro Paroubka naopak načasování zprávy, bylo těsně před volbami, mělo za cíl jej poškodit a prohrát mu volby.

Kdyby nebylo cílených úniků citlivých informací z policie, dodnes bychom patrně netušili, jak hluboko je zažraná korupce do českého ministerstva obrany a kolik jeho vysokých úředníků, včetně – s největší pravděpodobností – i samotných jeho ministrů bylo aktivně zapleteno do různých korupčních kauz, jež českého daňového poplatníka již stály desítky, ne-li stovky miliard korun, a patrně by neprobíhalo v případě obrněnců Pandur vyšetřování, i když ne u nás, alespoň v sousedním Rakousku.

Únik informací byl i u zrodu nejslavnější aféry, kterou se dodnes pyšní učebnice pátrací žurnalistiky, totiž u aféry, již známe pod názvem Watergate. Samozřejmě, že následovala usilovná práce obou žurnalistů z Washington Post a že hotovo nebylo v řádu týdnů, ale spíš měsíců, nicméně cílený únik informací, jenž stál na samotném počátku, vedl nakonec k rezignaci amerického prezidenta.

Stále máme v paměti únik informací z ministerstva životního prostředí, potažmo z fondu životního prostředí, způsobený jeho ředitelem, který s největší pravděpodobností byl vlastním ministrem prostřednictvím jeho poradce nabádán ke korupčnímu jednání. Zde sehrála byť nepřímo pozitivní roli ta část policie, jež je krajně nespokojena s tím, že jí politika brání řádně vykonávat její práci, popřípadě ji vykonávat selektivně ve prospěch mafiánských struktur, a uchyluje se k poslednímu zoufalému kroku, k cílenému úniku informací v naději, že jejich zveřejnění přinese žádoucí obrat. Ředitel fondu životního prostředí ten vzkaz nepochybně pochopil. Neobrátil se proto na paralyzovanou policii, ale rovnou na veřejnost. Stíhání těch, kteří ho naváděli ke korupci, sice nedosáhl, přesto rezignace ministra byla výsledkem víc než dobrým. Odchodem vrcholného politika od zdrojů nutí na něj napojené příživnické struktury se přeskupit a hledat nové skuliny, skrze něž se lze opět přisát k veřejným financím.

Je nepochybně teoreticky spravedlivé, aby byly přísně trestány oba přečiny. Korupce i únik informací o korupci. Světa znalí staří Římané nám ale vzkazují, že spravedlnost nám bude k ničemu, pokud si v jejím jménu zničíme celý svět. Toho bychom se mohli dožít, kdybychom oba tyto přečiny vážili na stejných vahách, jak učinila ona přísná komentátorka z Hospodářských novin. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.