K Havlům jsem přišel kvůli matce. Seděla také ve vězení. Pro změnu kvůli francouzskému kamiónu. K Havlům mě přivedla dobrá duše všech pronásledovaných, Jarmila Bělíková. Už se taky hádá s Vaškem, podobně jako se s ním dohadovala za života, na onom světě.  

Doma byl Václavův bratr Ivan. Na náplavce v restauraci paroplavby v naději, že jsou fízlové daleko, jsme dohadovali, jak dostat k uším světové veřejnosti tento nový skandál. Ivan Havel jednal věcně a poučeně. Působil na mě velice uklidňujícím dojmem.  

Když matku a její přátele na nátlak francouzského prezidenta Miterranda nakonec propustili, byl z vězení venku i Václav Havel.  

Bylo to v době, kdy jsme s bráchou po silvestrovském putování Prahou pravidelně končívali na Engelsově nábřeží, dnes Rašínově, u Havlů. Ze všech společností, které tehdy Praha nabízela, nám tam bylo nejlíp. Zejména toho Silvestra, kdy jsme, jako sendvič obložili jistou dívku a bavili ji, aby se nejen bavila, ale aby bavila na oplátku i nás. Nad námi se zjevil jakýsi člověk. Kloval do dívky, kloval a kloval. Dívka ho posílala pryč, baví se přece s bratry Šterny. On kloval a kloval a kloval dál. Jdi pryč, říká ti dívka, slyšel jsem říkat svého bratra. Jdi pryč, slyšel jsem říkat sám sebe. A on kloval a kloval a kloval. Podobně jako Josef Švejk vynesl neústupného věřitele z bytu feldkuráta Katze, popadl jsem člověka. V předsíni se mě Václav Havel zdvořile zeptal, kam že nesu člověka. Na mráz, zchladit hlavu, klove, vysvětlil jsem mu. Člověk smířen s osudem dožadoval se bot, které zanechal v předsíni. Bos půjdeš, rozhodl jsem a vypustil ho na schody.  

Po chvíli mě vyhledal Václav Havel a zdvořile se otázal, předeslav, že mu do našeho sporu nic není, zda bych nebyl ochoten člověkovi vydat jeho boty. Uvolil jsem se a člověku boty vydal. Později se stal významným českým poslancem.  

Můj otec v té době odešel do důchodu a podepsal Chartu 77. Krátce na to se o něm uvažovalo jako o nadcházejícím mluvčím. Ze zahraničí zazněly odmítavé hlasy. Přece neuděláte mluvčím tohoto bývalého zběsilého bolševika! Otec se proto rozhodl vzdát se té ambice a vypravil se za Václavem Havlem mu to sdělit. Pane Šterne, řekl Havel, to si ještě netykali, kdo bude mluvčím, rozhodujeme my tady, a ne někdo z pařížského nebo mnichovského zápecí.  

Až do nejdelší smrti otcovy jej pak provázeli tři pro něho nejvýznamnější muži jeho života. Tatínek, T.G. Masaryk a Václav Havel.  

Teď už s ním sedává na věčnosti a nepochybně, jak bylo jeho zvykem i za života, mírní názorově výrazně vyhraněnou Jarmilu Bělíkovou v jejích sporech s Vaškem. Strašlivě ho to baví. Snad to baví i Václava Havla.