Dělnické listy, jež ve Vídni vydávala českoslovanská sociální demokracie, k tomu 5. ledna 1915 dodaly, že podporou německý stát sleduje odstranění nezaměstnanosti ve stavebním průmyslu. Jakoby tehdy nezaměstnanost nelikvidovala válka. Denně lidé hynuli po stovkách, ne-li po tisících, a hle, říšský sněm má starost o to, aby měli dělníci kde bydlet.

Žádná velká sláva tohle malé bydlení nebylo. Vyrůstalo kolem rodících se fabrik. Domům se říkalo „Mietkaserne“ neboli činžovní kasárna. Na rodinu připadlo nanejvýš pětadvacet metrů obytné plochy. Jedna místnost s vchodem přímo z pavlače. Voda na chodbě. Záchod společný s několika sousedy.

Sám záchod musel být zdrojem mnoha neštěstí. A nejen toho, jež zmiňuje Josef Švejk, v souvislosti s jistým invalidou v Božetěchově ulici na Žižkově. Přišel ve válce o nohu a erár mu poštou zaslal medaili za chrabrost. Měl ji vystavit někde na důstojném místě. Tak ji pověsil na záchod; sdílel jej ale se sousedem. Soused nelenil a invalidu udal. Přišla komise zjistit míru přečinu. Medaili invalidovi odebrala a zabavila mu i protézu. Patřila rovněž eráru.

Pomineme-li trampoty se společným záchodem, máme tu sám byt, plný protivenství, před nimiž nebylo úniku. Utrápená, hádavá manželka. Pět harantů, co křičí jeden přes druhého. Místnost nevětraná, plná pachů všelikého původu a druhu. Ideální místo pro odpočinek po práci!

První, kdo tento jev postihli, byli hostinští. Tak se v okolí rodila jedna hospoda za druhou. Na rozích i v ulici. Všude hřadovali chlapi, co měli domova plné zuby. Nad pivem klábosili o ženských, jistě že ne o manželkách, a o politice.

Druzí, kdo ze státní podpory malého bydlení uměli vytlouci kapitál, byli sociální demokraté. Hospoda se i jim stala domovem. Dennodenně se v něm přece setkávali s voliči. Popíjeli pivo, klábosili s nimi o ženských a hádali se o politice. Od jednoho vyloudili časem podpis pod členskou přihlášku do strany, od jiného zas předplatné stranického tisku anebo alespoň voličský hlas. Ne náhodou inzerovali ve svých novinách: Soudruzi, vyžadujte ve veřejných místnostech stranický tisk!

Do hlavy mi nejde jedno: Kdo podle sociálních demokratů, co tehdy hlasovali i pro válečné úvěry, tedy pro válku, měl v těch podporovaných bytech žít, když titíž obyvatelé malých bytů ve válce denně po stovkách, možná po tisících marně a zbytečně hynuli?

Jistá odpověď se mi nabízí. Parafrázovaná slovy klasika: To je politika, hlupáku! 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.