Nato Karel Hvížďala jeho vzpomínání sestavil do velmi informativní, ale současně i emotivně působící knihy Sezóny srdce, jejímž zárodkem byl rozhovor Psaní je pro mě údělem i tíživým břemenem pro Magazín Hospodářských novin. Byl to syn Josefa Topola Jáchym, kdo toto interview „pomohl zorganizovat“, a zrovna tak domluvil s nakladatelem Viktorem Stoilovem i s editorem Janem Šulcem vydání nynější knihy; ale jeden háček tu byl. Kniha vychází s odstupem víc než jednoho desetiletí, protože rukopis vznikl mezi listopadem 2003 a začátkem roku 2005. Poté, co jej Karel Hvížďala předal k autorizaci, totiž Josef Topol zveřejnění zakázal; jak na sebe prozradil v knize samé (str. 128), měl prostě ze zviditelnění svých myšlenek a zážitků strach.

Vzpoury proti normalizaci

Společné dílo proto vychází teprve letos, a jak zpovídající uvedl v ediční poznámce, uzavřelo po 33 letech cyklus osmi jeho rozhovorů s přídomkem Vzpoura, které mají ilustrovat různorodost vzpour proti tzv. normalizaci.

Ta dostala Karla Hvížďalu do exilu, kde napsal s filosofem Václavem Bělohradským první ze Vzpour: Myslet zeleň světa (Edice Expedice, 1985), jíž mapuje vzpouru myšlením. Další rozhovory následovaly: vzpoura životem v pravdě (rozhovor s Havlem vydaný Expedicí rok poté), vzpoura klaunstvím (rozhovor s Landovským vydaný poprvé nakladatelstvím Ritter Verlag v Bonnu, 1988), vzpoura prací (rozhovor s Jiřím Suchým vydaný nakladatelstvím Dnes, 1991), vzpoura vírou v Boha (rozhovor s Ivou Kotrlou vydaný Rozrazilem roku 1992), vzpoura životem v tradici (rozhovor s Karlem Josefem Schwarzenbergem vydaný poprvé Mladou frontou, 1997), vzpoura příklonem k judaismu (rozhovor s pražským a zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem, Mladá fronta 1997, spoluautor Viktor Vondra). A konečně přicházejí Sezóny srdce, aby zmapovaly vzpouru životem „ve vnitřním exilu“.

Oproti jiným rozhovorům Karla Hvížďaly ovšem kniha obsáhla i sekvence jiného typu. Jsou například z Topolova deníku a sondují jak léta padesátá (jeho návštěva Polska), tak sedmdesátá (výslech v Bartolomějské ulici v únoru 1978).

V knize jsou i dopisy, kritiky Topolových her i verše

Kromě toho Hvížďala zasadil do knihy dopisy. Začíná jedním od Topolova dědečka (jeho budoucí ženě, jaro 1897), následují psaníčka Topola otce „slečně Anežce Fraňkové“ z června 1926 či února 1927 a jistěže dojde na dopisy Josefa Topola mladšího.

Jeden takový zaslal E. F. Burianovi v létě 1955, další z března-dubna 1965 byly odeslány ze Spojených států manželce Jiřině (dceři spisovatele Karla Schulze), kterou si jejich autor vzal roku 1962.

Do mozaiky knihy patří také verše, a to nejen Topolovy, takže dojde na báseň Máchou kdysi obdivovaného Zdirada Poláka, ale i na jednu Seifertovu.

Podstatnou složkou jsou také úvahy brněnského filosofa Josefa Šafaříka z července 1968 (určené pro divadelní program k Topolově hře), ale i recenze Sergeje Machonina z října 1963 a úryvky z dalších kritik Oldřicha Kryštofka, Jaroslava Opavského a Jana Kopeckého.

Zaujme Topolem psaný text z divadelního programu k jeho hře Kočka na kolejích (1965) a část jeho proslovu k hercům z října 1971, kdy už tušil, že se s divadlem na dlouho rozloučí.

Zajímavý je jeho článek z časopisu Plamen uveřejněný ke 400. výročí narození Williama Shakespeara. Navíc Karel Hvížďala vklínil do knížky i části rozhovorů, které už před ním s Topolem dělali jiní. Je tu tak odpověď ohledně provokativní gymnaziální inscenace Písně o Viktorce (premiéru měla 25. března 1953 a Topol hrál hajného), kousek z knihy Jiřího Lederera České rozhovory (poprvé 1976) i výňatek z interview Terezie Pokorné a Barbary Mazáčové pro Revolver Revue (1990). A nechybí sekvence z rozhovoru Josefa Trägra s Jiřím Voskovcem (Svobodné slovo 24. 5. 1969), kde zpovídaný hovoří o Topolovi.

„Hudba mě utápěla v mém nitru“

Topol byl osobností nepředurčenou k příliš šťastnému životu a jeho trápení možná vyplývá už ze situace jeho matky před porodem (jak o tom sám hovoří). Kdyby se však rodiče tenkrát vzepřeli doporučovanému potratu, Topola by nebylo.

Ani jeho dětství nemělo zrovna idylické momenty. Jako hoch byl svědkem brutálního zabití vlasovce a zvláštním momentem se stalo jiné jeho setkání se smrtí. V osmi letech se bosou nohou dotkl mrtvého vlčáka v ložnici svých rodičů.

Ani škola nebyla vždy krásná a prsty otekly Topolovi poté, co byl bit rákoskou přes dlaně. Zač? Nosil medailon s T. G. Masarykem. A tatínka mu zabil již roku 1958 motocyklista.

Hezké však je Topolovo vyznání pražské Malé Straně, jejímiž uličkami kdysi bloudil celé měsíce, když sháněl bydlení. Adresy, kde žil, se měnily, ale začátkem let sedmdesátých mu pomohlo přátelství s Vlastimilem Harapesem, který se stal jak spoluvlastníkem Topolova malostranského domu, tak jejich chalupy v Krakovci.

Josef Topol tíhl k jisté psychické labilitě, ale pomáhala mu hudba. Pomáhala mu, ač... „Hudbu jsem uměl prožívat velice nevýslovně. Uchvacuje mě a strhává do víru. Proto jsem se tomu začal bránit a bránit. Obracel jsem se k výtvarnému umění. Začala mě vzrušovat architektura. Snažil jsem se vystupovat ze sebe a vnímat objekt, prostor, vnějšek. Hudba mě naopak utápěla v mém nitru. Propadal jsem se do sebe.“

Kniha je vybavena také fotografiemi. Hle, zde vidíme Jiřího Kuběnu, an se opírá o zábradlí Karlova mostu, zde kráčí Topolův tchán Schulz i s rodinou, na straně 54 stojí Jiřina Schulzová vedle Věry Linhartové a onde sedí Topol s Ivanem Divišem. A zde je s Václavem Havlem na Krakovci a zde s Jaroslavem Šterclem a na straně 108 s oběma (ještě malými) syny a s Věrou Linhartovou, která si čte. Všichni v plavkách, v Itálii; a právě tu italskou povahu si Josef Topol na rozdíl od české pochvaluje.

Co víc? Hodnotí dramatiky, a ačkoli naň Olga Scheinpflugová byla velice hodná, zrovna Karel Čapek u něj nejlépe nedopadá. Ne však ani nejhůře! Celek je rozhodně fascinující výpovědí o citlivém muži, který vždy spíš mlčel.

Josef Topol: Sezóny srdce. Collage in adagio. Rozhovor Karla Hvížďaly. 
Obrazový doprovod uspořádali Viktor Stoilov a Jan Šulc. Torst. Praha 2018. ISBN 978-80-7215-565-1

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.