Před pár desítkami hodin proběhlo celostátní fórum Pirátské strany, které si volilo nové vedení. Jde o vnitřní věc oněch pár stovek členů této anarchisticko-levicové strany a nám to nepřísluší komentovat. Všimnout bychom si ale měli obsahu „zdravice“, kterou přednesl českým (polokomunistickým) politickým pirátům předseda ODS a premiér vlády Petr Fiala. Na základě jeho slov je třeba se zamyslet nad cestou i směrem, kterými prošla pod předsedováním Fialy (ale i Topolánka a Nečase) kdysi silná, zřetelná, jasná pravicová konzervativní strana ODS – a co z toho všeho zbylo.

Než nad obsahem Fialových slov vůbec začneme přemýšlet, ptejme se, proč na sjezdu pirátů vystoupil právě Fiala. Obyčejný politický instinkt by napověděl, že na setkání českých levičáků (když už tedy v té vládě musí být) vystoupí některý z „čarodějů třetí třídy ODS“, třeba místopředseda strany Baxa (to je ten s motýlkem, kdybyste jej podle jeho názorů neznali). Byl by to vzkaz: Ano, jsme spolu ve vládě, ale přece jen víme, jakou politickou váhu má náš „pidipartner“. K vládnutí jsme jej sice přibrali, ale jeho programové priority se zcela odlišují od těch našich. Ne tak Fiala. Co by pro pětikoaliční vládnutí neudělal, když už tu vládu zjevně neřídí a každý ministr si dělá, co chce. Jel tam sám (ostatně, kdo by to z ODS řekl lépe), aby (asi) posílil šance stávajícího předsedy Bartoše proti pirátské europoslankyni Gregorové (proslavené svým zvoláním „chceš prcat“ na jakési levičácké sexuálně nevázané akci). Vyslal tím „své signály“, že pirátské ideologické názory jsou mu jedno a „respektuje je“. On je přece tím budovatelem „nové české politické kultury“, přece nepovede nějaký malicherný spor, navíc nesmyslně ideový.

Fiala, mimo jiné, na sjezdu českých pirátských revolucionářů, společensky krajně levicových liberálů, fanatiků v prosazování principů evropského levicového tažení proti zdravému rozumu s názvem Green Deal, z nichž mnozí se otevřeně hlásí k myšlenkám komunismu, řekl: „Často se říká, že jsme v koalici od sebe nejdál… je to tak zjednodušené, až to není pravdivé.“

Mysleli jsme si, že od premiéra Fialy, který nám slíbil, že „daně jeho vláda zvyšovat nebude“ (aby nakonec zvýšila jakékoli myslitelné daně a poplatky), už kromě lží, výmluv a primitivních vytáček nic jiného neuslyšíme. A hle, najednou jsme kousíček pravdy přece jen slyšeli. Ano, politika ODS se za poslední léta změnila v politiku lidovecky nedůvěryhodnou, „topácky“ probruselsky fanatickou, prodotačně „starostenskou“ a nyní – veřejně přiznáno – i politiku levicově pirátskou.

Říká-li kandidátka na předsedkyni pirátů (kromě slova „prcat“, což podle vlastního názoru považuje za slovo „významově neutrální“), že „trans lidé jsou krásní“, je to nyní asi i fialovská politika „konzervativní“ ODS. Vyhlašuje-li předseda pirátů Bartoš, že v Čechách je 600 tisíc bytů, které jejich vlastníci neobývají, a hodlá je proto prostřednictvím obecních realitek obsadit lidmi, kteří nemají kde bydlet, ptejme se, kam až „zabloudila“ ODS v obhajobě svobody soukromého vlastnictví jako základního předpokladu osobní svobody. Říká-li Fiala, že ideové rozdíly mezi ODS a piráty nejsou, jak se ODS vyrovnává s řáděním pirátského Hřiba, který si libuje v jakékoli formě omezování svobodných lidských aktivit v Praze? A co ODS říká na program pirátů „ne vlastnit, ale sdílet“? A skutečně si obyčejní běžní členové ODS (ne ti na nejrůznějších „vysezených“ pozicích z daní placení „straničtí kádrové“) myslí totéž, co zelení fanatikové typu Kolaja v Evropském parlamentu?

Fiala veřejně přiznal, že ODS si s piráty rozumí. Že jsou si myšlenkově blízko. Že spolupráce s pirátskými lidmi, kteří chtějí starou osvědčenou demokracii zbourat a nahradit ji svými fantasmagoriemi, dnešní ODS nevadí a snad i vyhovuje. Pak nám ostatním nezbývá, než definitivně zamávat ODS na rozloučenou větou, kterou se kandidátka na předsedkyni pirátů Gregorová loučila se svými spolustraníky: „Čauky, mňauky.“ Ano, do společenství tak pokleslého, mizerného a primitivního politického suterénu dnes ODS pod fialovským vedením došla. A že to členské základně této strany nevadí, neboť by musela revolučně protestovat? Další důkaz, že asi žádná vážně míněná a respektovaná členská základna v této straně už neexistuje.

České politické scéně by moc pomohlo, kdyby se aktuální vůdcové a vůdkyně v ODS vzali za ruce s těmi, se kterými si v posledních letech ideově rozumí, a opustili politickou značku, za kterou už se zřejmě stydí a považují ji za přítěž. Když už by se nenašli další, kteří by se do obnovy staré konzervativní visačky pustili, alespoň by zbyla vzpomínka: To byly časy! Vlastně by to českou politickou nabídku pročistilo a projasnilo. Už je dávno načase! Takže: „Čauky, mňauky ODS!“

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause