V rakouských prezidentských volbách „kandiduje představitel Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou a neextremistickou stranu“, napsali jsme ve stanovisku IVK 28. 4. 2016, a když jsme v následujícím z našich stanovisek komentovali výsledek tamních prezidentských voleb, byli jsme přesvědčeni, že: „Hoferův program, který byl poražen, byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných voličů i v ostatních zemích EU“. (IVK, 24. 5. 2016)

Nemýlili jsme se a na naše slova došlo. Před pár dny rakouský prezident Van der Bellen v odpovědi na otázku legitimity nošení muslimských šátků, odpověděl: „Pokud bude opravdová a bující islamofobie pokračovat, přijde den, ve kterém požádám všechny ženy, aby nosily šátek – všechny – ze solidarity k těm, co tak činí z náboženských důvodů“. Tímto názorem rakouským občanům bezostyšně sdělil, jakého prezidenta si zvolili, kým skutečně je a jaký myšlenkový svět utváří jeho politiku.

Rakušané si zvolili zeleného mutikulturalistu, politického extremistu, člověka názorově nekompatibilního s rakouským katolickým hodnotovým rámcem a vnímáním společenského uspořádání. Když ve volbách Van der Bellena opakovaně odmítnul rakouský „venkov“, správně cítil, proč to dělá. Tušil, že zelený evropský hodnotový liberál Bellen není nositelem toho, co stále víc postrádají: pevnější přikotvení k tradici, svým zvykům a svému patriotismu.

Van der Bellenův požadavek povinného nošení šátků jako výrazu „solidarity“ je bezprecedentním obrácením logiky. Namísto rozhodné obhajoby faktu, že ti, kteří do Rakouska přicházejí, mají udělat vše, aby se s většinovou společností sžili, bude nutit své občany, aby se vzdali svých zvyklostí ve prospěch cizorodých obyčejů. Ale právě takové obhajoby Van der Bellen není ani schopen, ani ochoten.

V rakouských prezidentských volbách jsme drželi palce Norbertu Hoferovi především proto, že jeho protikandidát Van der Bellen byl prototypem všeho, co dnešní Evropu ničí.

Na naše slova rychle, a po „bellenovsku“ arogantně došlo.

Ivo Strejček