Erdoganovi je 70 let. V nejvyšší turecké politice se pohybuje již celá desetiletí, což se části turecké veřejnosti už může zajídat. Nás by však mohlo na Erdoganově vládnutí zajímat ještě cosi více. Než se společně s médii „těšit“ na Erdoganovo odcházení, bylo by užitečné položit si otázku „co by se stalo v tamním regionu po Erdoganovi“. Nemá smyslu si o tomto muži dělat příliš velké iluze (ostatně jako o nikom z Blízkého a Středního Východu), ale je třeba realisticky přiznat, že Erdogan a jeho politika jsou kotvícím a stabilizujícím prvkem regionu. Odchod Erdogana bez vidiny rozumného nástupce se srozumitelnou – a pro tamní část světa zklidňující – politikou by nebyla racionální politická změna, kterou bychom měli nadšeně vítat. Už proto, že Turecko je členem NATO, je protiváhou iránského vlivu, svoji velmocenskou pozici vybudovanou na Erdoganově mezinárodním respektu umí obratně využívat při hledání řešení rusko-ukrajinského konfliktu a je i jistou zárukou ve zpomalování migračních toků do Evropy. Těšit se na rychlou výměnu Erdogana by proto nemělo být příliš v západním zájmu.

Více než 300 českých zpěváků a hudebníků podepsalo Otevřený dopis české vládě a prezidentu země Pavlovi. České politiky vyzvali k uzavření příměří v Pásmu Gazy. Postoj českých umělců sice není nijak originální, neboť pouze kopíruje americkou iniciativu s podobným cílem, ale o to snad teď příliš nejde. Hledat cesty k příměří v soustavně bezohlednými nálety sužované Gaze je správné. Správnější by ovšem bylo hledat příměří i v jiném zoufalém a zničujícím konfliktu dnešní doby – v rusko-ukrajinské válce. K tomu se ovšem iniciativa českých umělců nijak nevyjadřuje. Holt, není příměří, jako příměří.

Když už jsme se dotkli rusko-ukrajinské války, česká média přetiskla informaci agentury Reuters informující, že „ruský vývoz zemního plynu do Evropy dál roste“. Ruský Gazprom zvýšil v březnu dodávky meziměsíčně o 4,5 %, v meziročním srovnání se dodávky plynu zvýšily dokonce o 26 %. K této informaci je třeba ještě doplnit, že ruský plyn do Evropy proudí přes Ukrajinu a ta z tranzitu inkasuje významné poplatky.

Více zemního plynu do Evropy je dobrá zpráva pro průmysl i pro spotřebitele. Dobrá zpráva je to vlastně pro každého, kdo netrpí černo-bílým viděním Fialovy vlády. Ostatně, neměl by se náš pan premiér zeptat v Kyjevě, zda příjmy z tranzitu „imperiálního“ plynu nejsou pro ukrajinskou, těžce zkoušenou stranu hledající každý možný dolar, příjmy „nemravnými“?

Od 1. dubna platí nový zákon o povinném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Obsahuje novinku, podle které se pojištění bude vztahovat i na některé koloběžky a další podivná vozítka, která svými provozovateli často působí značné problémy v městské dopravě. „Koloběžkáři“ se rozčilují, my ostatní rozhodnutí vítáme. Proč by ti, kteří jsou účastníky silničního provozu, a kteří svým – často velmi riskantním a bezohledným – počínáním ovlivňují provoz, měli být z dopravních povinností vyjmuti?

Povinné ručení na koloběžky je správné rozhodnutí. I liberálové vyznávající skrze používání koloběžek kult „nekonečné svobody“ totiž mají mít na silnici konečně své povinnosti.

Prvního dubna by slavil své 95. narozeniny celosvětově uznávaný spisovatel Milan Kundera. V „havlovských“ Čechách se toto výročí sice nijak zvlášť nepřipomíná, přesto jsem si o Velikonocích vzal snad po sté do ruky jeho Žert a s rozkoší si připomněl, jak moc mě kdysi tento autor ovlivnil.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause