Rakouský deník Kurier přinesl na své hlavní stránce informaci, kterou považuje za alarmující: jedna třetina všech evropských voličů je rozhodnuta volit protestně. „Tradiční strany opustily své voliče, … proto se z protestních stran už vlastně staly lidové strany“, cituje Kurier z analýzy založené na datech získaných z 31 evropských zemí. „Voliči již nejsou spokojeni s tradičními stranami jenom kvůli nezvládnuté migraci, obviňují je pro jejich laxní postoje ke klimatickým aktivistům, k otázkám genderu, očkování proti nemoci covid -19 či odklonu od obhajoby národních identit“. Stále větší nespokojenost občanů evropských zemí prý také pramení z „nákladů spojených s rusko-ukrajinskou válkou“.

V souvislosti s textem v Kurieru se nelze nevrátit ke skandálnímu výroku Pekarové Adamové, která nazvala část nespokojených českých občanů „Varšavskou smlouvou“. V její logice pak „Varšavskou smlouvou“ musí být i třetina voličů v 31 evropských zemích. A to už jistě není možné říci, tak jako to ostatně nebylo možné říci ani o českých občanech! Ona jedna třetina lidí rozhodnutých volit proti tradičním politickým stranám volí přesně proti politikům typu Pekarové Adamové - kvůli jejich aroganci, hlouposti, nafoukanosti, neschopnosti a neochotě řešit vážné problémy evropských společností. Ostatně jeden z posledních průzkumů veřejného mínění v ČR podobně s Kurierem tvrdí, že „více než polovina dotázaných není spokojena se směřováním své země“. Opravdu to všechno už není k zamyšlení?

A protože je stále více voličů nespokojených se svými vládami, ty si to uvědomují a hledají formy, jak vůli voličů obejít. Takové motivace hledejme za všemi návrhy na korespondenční či elektronická hlasování. Nikdo totiž nezkontroluje, kdo komu nakonec vedl ruku vkládající do poštovní obálky volební rozhodnutí, stejně jako nikdo nezkontroluje, kdo byl tím posledním, kdo z počítače odeslal „svůj“ volební hlas.

Revolučně si ovšem s nepřízní voličů ve volbách hodlají poradit v Německu. Tamní televize Deutsche Welle přinesla informaci, že německá ministryně vnitra Faersová navrhuje, aby v komunálních volbách mohli volit už i migranti, kteří v Německu žijí alespoň šest měsíců! Vezmeme-li v úvahu, že z jihu Evropy míří především do Německa desetitisíce migrantů, o jejichž původu mnohdy není známo vůbec nic, jde o politické zahrávání si s ohněm. Neobstojí, že by šlo „jen“ o komunální volby. Ostatně byl by to jen mezikrok. Příště by již mohli migranti volit i ve volbách parlamentních a jejich hlasy by mohly napomoci změnit politickou tvář Německa. Jak by na takové návrhy z dílny radikálních sociálních demokratů reagovalo veřejné mínění? Tolerovalo by to, čeho zřejmě začíná mít už dost – tedy zaplavování země dalšími a dalšími tisíci migrantů? Nenašlo by si cestu k podpoře (dosud neznámých) politických sil, které s „prohnilým systémem zatřesou“? To by si nikdo, kdo alespoň trochu zná evropskou historii, opravdu přát neměl.

Zemí, která stojí bezprostředně před parlamentními volbami, je Slovensko. Volby proběhnou již tento víkend a jejich výsledky budou mimořádně důležité nejen pro Slovensko samotné, ale také pro celý středoevropský prostor. O vítězi se zřejmě bude rozhodovat mezi Ficovými sociálními demokraty, autenticky se opírajícími o domácího – na Slovensku celý život žijícího – voliče, a liberály ze strany Progresívne Slovensko vedené Michalem Šimečkou. Ten za svůj politický vzor v Čechách označil nejen Petra Pavla, ale také pirátku Olgu Richterovou. Už z této Šimečkovy preference je jasné, na jaké křižovatce Slovensko stojí a o co všechno v nadcházejících volbách jde. Sledujme proto výsledky voleb na Slovensku velmi pozorně. Nejen kvůli Slovákům samotným, ale i kvůli nám.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause