1. považuji za diskutabilní, zda Češi žijící v zahraničí mají mít vůbec právo v ČR volit. S původní vlastí totiž neprožívají každodenní problémy běžných občanů, neplatí zde daně, nejsou každodenní „obětí“ počínání české vlády, k informacím z domoviny se dostávají se zpožděním (pokud vůbec), povrchně, zprostředkovaně, bez autentických prožitků. Svobodně se rozhodli žít jinde. Nemožnost hlasovat „doma“ je nákladem jejich volby.

2. Osudovým neduhem „vylepšování“ volebních zákonů v ČR je účelovost. Tlak na co nejrychlejší přijetí korespondenčního hlasování, bez seriózní politické a společenské debaty, je zjevně motivován úpornou snahou mít tuto změnu k dispozici již při nejbližších volbách – prezidentských. Jde asi o výraz víry, že hlasy ze zahraničí jsou „moudřejší“ a proto je získá ten „správný“ kandidát.

3. Bude prolomen princip svobodné volby. Nelze nijak zkontrolovat, zda volič na druhé straně planety skutečně volí svobodně, aniž by jeho ruku někdo „vedl“.

4. Zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí – a to je asi to nejpodstatnější – je předehrou k zavedení korespondenční volby v ČR, je nákrokem k dalšímu ulehčování výkonu volebního práva a tedy k nežádoucímu snížení prahu zodpovědnosti při volbě.

(Odpověď na anketní otázku Newsletteru IVK únor/2022: Jaká největší rizika podle Vás plynou z přijetí korespondenční volby?)

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause