A její účinky budou pravděpodobně patrné i na začátku tohoto týdne. První proti-úder z Číny totiž již přišel. Čína se rozhodla nechat oslabit juan nad úroveň 7 juanů za dolar - nejslabší úrovně za posledních jedenáct let. Doposud přitom Čína ve snaze dohodnout se s USA držela měnový pár na silnějších úrovních a bránila jeho přirozeným ztrátám. V reakci na novou vlnu cel především na čínské spotřební zboží (v celkovém objemu okolo 300 mld. USD od září 2019) se však rozhodla toto tabu prolomit. Měnový pár přitom není pro Čínu nejvýhodnější zbraní v obchodním válčení. Nastartované ztráty juanu může být ve finále složité stabilizovat. Jak ukázala například zkušenost z let 2015 a 2016, může s nimi totiž startovat i silný odliv domácího kapitálu. Čína však v obchodní válce tahá za kratší stranu provazu a již nemůže moc operovat se zaváděním nových cel…

Celkově chápeme nová cla a rostoucí nejistoty spojené s globálním obchodem jako další důvod pro uvolňování měnové politiky jak v USA, tak i v eurozóně. Nejde přitom jen o poslední vlnu amerických cel vůči Číně. Obchodní napětí roste výrazně i mezi Japonskem a Koreou a v Evropě se viditelně zostřuje napětí mezi Británií a EU, což zvyšuje pravděpodobnost tvrdého brexitu “bez dohody”. To vše jsou nejistoty, které budou brzdit globální obchod a investice a budou tlačit centrální bankéře k uvolňování měnových šroubů. I proto se přes relativně jestřábí vyznění tiskové konference můžeme nakonec dočkat již na začátku podzimu dalšího snížení amerických sazeb…