Dnešní inflace překvapila o něco vyšším číslem (0.1 procentního bodu nad naším odhadem) především díky vyšší německé inflaci. Ta se ke konci roku více než zdvojnásobila a zaznamenala největší skok v novodobé historii - vyskočila na 1,7 % (z 0,7 % / očekávání 1,3 %). Francouzská inflace a inflace v řadě menších ekonomik eurozóny naopak zůstala za očekáváním trhu. Přetrvávají také výrazné rozdíly mezi lépe a hůře performujícími ekonomikami eurozóny – italská inflace zůstává I na konci roku 2016 “pouze” na 0,5%ní dynamice.

Důležitou zprávou je také struktura inflace. Inflace jde vzhůru především díky zrychlujícím cenám energií a potravin. Jádrová inflace se zvýšila jen kosmeticky (z 0,8 na 0,9%) a především průmyslové zboží(bez energií) zdražuje kvůli silným ikonkurenčním tlakům na globálních trzích jen velice pozvolna (0,3% meziročně). Pokud se vyšší ceny energií nezačnou promítat i do ostatních složek spotřebitelského koše, zůstane jádrová inflace nízká (v blízkosti 0,8-1% %). Vyšší ceny energií a potravin, které na konci roku 2016 pomohly inflaci vzhůru, ji tak krásně ke konci roku 2017 mohou pomoci zase směrem dolů (pokud se jejich růst zastaví).

I proto čekáme, že inflace po dosažení vrcholu v únoru bude zvolna klesat. A neměníme náš inflační výhled pro eurozónu (1,3 % pro rok 2017), dokud neuvidíme jasnější nárůst jádrové inflace v eurozóně a nižší rozdíly v dynamice cen mezi jednotlivými zeměmi. Domníváme se rovněž, že podobný názor bude mít i Evropská centrální banka. A i proto nebude nic měnit na svém závazku “tisknout peníze”  do konce roku 2017. Ve finále by tedy z vyšší inflace nemělo moc bodů vytěžit euro, protože rychlejší růst cen těžko pomůže kratším výnosům výrazněji nahoru. Naopak výrazněji mohou jít vzhůru časem delší eurové výnosy a s nimi ztrácet půdu pod nohama německé dluhopisy.

Jan Bureš