S ním hraje Evropská komise hru o znovu-obnovení důvěryhodnosti rozpočtových pravidel. Španělsko minulý rok přestřelilo deficit veřejných financí o 2,5 % HDP na 8,5 %. Pro tento rok chce kvůli tomu a kvůli slabým výkonům hospodářství hospodařit s vyšším než původně dohodnutým deficitem na úrovni 5,8 % HDP (oproti 4,4 % HDP), ...a to Evropské komisi přijde hodně.

Ve Španělsku se tak vyostřuje hra o to, zda na prohlubující se recesi a propady daňových příjmů naordinovat další kolo úspor a zvyšování daní. Představa, že Španělsko při míře nezaměstnanosti 23 % (skoro trojnásobná oproti předkrizovým úrovním) srazí za rok a půl deficit z 8,5 % pod 3 % HDP, zní skutečně jako další politická sebevražda. Nelze se proto divit, že se premiér Mario Rajoy brání a nechce o tvrdších úsporách příliš slyšet.
Ministři financí a Evropská komise ale s dodržením rozpočtových map spojují logicky důvěryhodnost nových fiskálních pravidel. V případě Španělska jsou ale páky vůči místní vládě daleko slabší než v Řecku. Vláda (i ekonomika) je stále ve výrazně lepší kondici, financuje se sama z trhů a nepotřebuje bezprostředně dohodnout žádný záchranný balík.

Na druhé straně Španělům stejně jako Italům zásadním způsobem pomohly poslední mimořádné akce Evropské centrální banky (ECB). Bez nich by se těžko postavili na vlastní nohy. A ECB začala masivně pumpovat peníze do slabších finančních systémů unie především díky vzniku nových a tvrdších rozpočtových pravidel. Kdyby se ukázalo, že jsou jen další papírovou proklamací, mohla by ochota ECB držet Španělsko a Itálii nad vodou ochabnout.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny