Včera jsem nevěděl, jak ji přesvědčivě s několika málo slovy vysvětlit jednomu ze svých známých žijících daleko na východě od nás. Dnes, kdy jsem rozhodl napsat krátký příspěvek, dříve než slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní, a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc , připomínám nejenom sobě, snad i mnohým jiným rok 1815.

Tenkrát strádala velká část Evropy na následky Napoleonských válek let 1792 – 1815. Současně však i na následky klimatické katastrofy: Sopka Tambora na malém indonéském ostrově vrhla v dubnu 1815 do stratosféry přibližně 150 kubik-kilometrů masy, která přeměnila evropský den v podvečer a noc. V sousedním Rakousku, Německu a Švýcarsku pršelo a sněžilo celé měsíce. Dokonce i v létě se teploty nedostaly nad nulu. Následné tání umocnilo katastrofu povodněmi, enormním zvýšením cen zrna a chudobou. Chudí jedli trávu, objevily se tzv. hladové housky, dobytek umíral a lidé migrovali.

V té době, 24. prosince 1818, tedy přesně na den před 200 roky zaklepal na dveře domu svého přítele Franz Xaver Grubera ve vesnici Oberndorf, 20 kilometrů severně od Salzburgu, mladý kněz Josef Mohr. Přinesl básničku, kterou napsal před dvěma roky a poprosil svého přítele, varhaníka v kostele Oberndorf, ji zhudebnit. Téhož večera došlo k premiéře vánoční písně - Weynachtslied – dnes známé Tichá noc, svatá noc (Stille Nacht! Heilige Nacht!), komponované v D-Dur pro dva hlasy (Mohr – tenor, Gruber – bas) a kytaru. Písničku uslyšel stavitel varhan Karl Mauracher (z Fügen v Zillertalu). Nechal si dát noty, transformoval písničku do fugy, budil s ní zájem u Tiroler Sängergesellschaften a tím poslal písničku na cestu ke slávě a nesmrtelnosti. Podle mnou neprověřené informace písnička zazněla v roce 1839 v americké Holy Trinitty Church v New Yorku. V dvacátém roce se tak z písničky stává světový hit. V říjnu 1905 byla nahrána první gramofonová deska Silent Night, Holy Night s americkým Haydn Quartet. Stala se nejprodávanější deskou, kterou zpívali katoličtí a protestantští misionáři po celém světě. Písnička, která pomohla udržet slávu a obrovské příjmy nekonečné řadě zpěváků, od Mouskouri počínaje, přes Gregera, Whittakera, Jürgense, Tony Marshall, Kelly Family, Zillertaler Schürzenjägern, Borg, Calimeros, José Carreras, Frank Sinatra a Karlem Gott konče, se zpívá i dnes. Proč se zmiňuji o písničce?

Protože písnička se stala prakticky lidovou, zapomnělo se – jak to často a zvykem bývá, na její autory. Přepisování historie, v tomto případě popisované písničky, dovolilo dlouhou dobu považovat za autora bratra Josepha Haydena, Michaela Haydena. Díky oblíbenosti písničky u krále Friedrich Wilhelm IV. von Preussen (1795–1861), který inicioval podrobnou rešerši, dnes víme, kdo byli skuteční autoři. Proto, nejenom v podkroví básníci bláhový pro ni slzy roní. Hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým… Po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc.