Proto příspěvek Epilog (2) má filozofický podtext. Ten je obsažen i v referencích zmíněných v Epilog (1) ke konceptu Jádra a periferie v kontextu kognitivního kapitalismu a otázkách: Proč Rusko není Západ a není východ? Proč je ve vztazích RF a ČLR se Západem neustálé nepřátelství? Za jakých podmínek je možný mírový a vzájemně výhodný vztah Západu s RF a ČLR, když existuje nepopiratelný a objektivní rozdíl mezi formami uvažování a hodnocení, který se po desetiletí snaží USA vedený globalismus ignorovat nebo transformovat do své podoby? Příspěvek proto může sloužit jako reference pro ty, kteří se věnují, nebo budou věnovat studiu nebo obnově vztahů mezi EU, ČR a RF a ČLR na různých úrovních.

Kognitivní kapitalismus ? koncept jádra a periférie pracuje se symboly, které v kontextu umožňují použití jako jeden z několika mála univerzálních nástrojů pro analýzu dění ve světě v celém spektru procesů existujících kolem nás, od čistě fyzických až po obecné sociální. Tato možnost je založena na celostním vědění, včetně základního zákona pohybu a uvědomění si, že nic ve vesmíru nemůže existovat bez pohybu, tj. beze změny formy a / nebo kvality.

Pro čtenáře, kteří nedávno ukončili studium, nebo studují, připomínám ne zcela zjevné: známá přímka (x = 1) je křivkou. Také úsečka, množina nebo graf funkce je křivkou. Vše je dáno pohybem, proto i spirála, kterou před cca 2 300 lety jako jeden z prvních popsal Archimédes (Archimédova spirála) je křivkou. V analýzách osobně používám výraz cykloidní spirála, protože odpovídá zvláštnímu, idealizovanému případu a skutečnosti, že každé hnutí je charakterizováno přítomností relativně konzervativního jádra a relativně volné periferie.

Pochopení podstaty těchto jevů a jejich všudypřítomnosti v našem životě umožňuje objasnit některé jiné, ne zcela zjevné procesy probíhající v živé i neživé hmotě. Ale také identifikovat příčiny a zdánlivě nesouvisející, nebo tzv. náhodné následky procesů týkajících se vztahů mezi národy, kulturami a civilizacemi, včetně národní myšlenky a identity i v kontextu geopolitiky.

V daném případě mám na mysli narušený vztah EU a ČR k RF a ČLR, včetně výše uvedených příkladů otázek a představitelné následky z nepochopení podstaty rozdílů v myšlení. Na otázky existuje celá řada odpovědí spojených s geografií, historií, biologií, jazykovými a jinými archetypy. Žádná odpověď však nenabízí srozumitelné a úplné vysvětlení jednotlivě, ani v kombinacích. Za následky nepochopení nese každý sám odpovědnost. Jeví se mi ale na základě praxe a životní zkušenosti, že kontextové pojetí konceptu jádra a periferie a kognitivního kapitalismu riziko zmenšuje srozumitelným vysvětlením a současnou nabídkou prvků nového řešení, které kompenzuje negativní a využívá pozitivní aspekty a následky, se kterými se setkáváme během obnovy a udržování vztahů v osobním životě, mezi státy a civilizacemi.

Pochopení Ruska a ČLR

Pro pochopení podstaty konceptu Jádro a periferie a vztahu Západu s Ruskem je nutné si uvědomit, co znamená často používaný výraz nést kříž. Pro věřící a některé nevěřící se nabízí spojení s trápením Ježíše Krista. Ve skutečnosti se jedná o mnohem širší a hlubší význam. Kříž je především symbolem rovnováhy. Proto nést kříž znamená potřebu udržovat stav rovnováhy. Takový stav v životě každého člověka je základem duševní pohody, bezkonfliktního jednání a mírového soužití. I proto se traduje, že každý nese svůj kříž, tj. odpovědnost za své konání.

V případě ženy to znamená to, že jí byla přidělena funkce a s ní i odpovědnost, udržovat rovnováhu v procesu pokračování lidské rasy. Jádro obecné lidské populace představuje ze své podstaty něco omezeného, co můžeme nazývat komunita, respektive určitý konkrétní druh územní lidské entity. Územní, protože každá akce v přírodě vždy probíhá v rámci území při minimální spotřebě energie. Tu je vždy snazší zajistit ve vlastním prostředí. V podstatě lze takovou komunitu charakterizovat touhou uchovat a zlepšit to, co bylo získáno. Mimo jiné solidaritou, neustálým předáváním zkušeností (tradice) a vědomostí a akumulovaných hodnot vlastní komunitě a ostatním obyvatelům planety v pojetí kosmické lodi letící ve vesmíru.

Přitom je nezbytné si uvědomit, že akumulované hodnoty nepředstavují něco soukromého a určeného pouze pro omezenou skupinu lidí, ale o skutečně univerzální něco, co samo o sobě sublimuje vše nejdůležitější pro celé lidstvo, sjednocené podle nejnovějších výsledků vědy a růstu duchovní úrovně a sebeuvědomění lidí. V širokém slova smyslu to znamená růst nejen kulturních, morálních, etických (náboženských) nebo estetických základů, ale také sebeomezujících principů myslících jednotlivců a společnosti jako celku, schopných a odhodlaných chránit planetu před neuváženými úspěchy vlastního vývoje. Zde mám na mysli kognitivní kapitalismus s deficitem etiky, morálky a srozumitelné vize pro obyvatele planety. Jinými slovy: Růst duchovního potenciálu a otázku. Kde existují podmínky pro takový růst?

Příznivé podmínky existují tam, kde růst ducha nemůže být chápán jako růst konkrétního (politického, náboženského, ideologického a jiného) vyznání. Tam, kde je možné si uvědomit, že se jedná o celostní (lidský) proces, který dovoluje duchovnímu potenciálu komunity lidí znatelně vyniknout na pozadí a působit na zbytek lidstva. Kruh podmínek uzavírá jistý duchovní a behaviorální konzervatismus komunity, která nese svůj kříž s jemu vlastním paradoxem. Takové podmínky bohužel nenabízí současná Evropa, o kognitivním kapitalismu nemluvě. Proto z důvodu cvičení mozku a myšlení připomínám, že jednotlivě, dvě nebo dokonce tři z uvedených podmínek, splňuje mnoho míst na planetě. Při jejich kritickém hodnocení a s ohledem na nepopiratelné a klíčové historické události však mnozí zjistí, že existuje pouze jedno místo na Zemi, které odpovídá všem uvedeným kvalitám: Rusko. Proč?

V Rusku ve skutečnosti koexistují zástupci všech hlavních náboženských vyznání a etnicit, jejichž působení a vliv propojuje každodenní život. Duchovní potenciál Ruska, konzervatismus Rusů a většiny národů žijících v Rusku, pravoslaví a ostatní církve se všeobecně uznávají a všímají si jich téměř všude na světě. Jsou proto cílem kritiky a útoků a současně příčinou, že například LGBTQ, NGO, MGO, ale i vakcinace proti covid-19 a podobné módní a neprověřené novinky to mají v Rusku těžké. Schopnost Rusů obětovat se za rodinu (komunitu) a trpět (například sociální rozdíly) je pro cizince těžko srozumitelná, pro mnohé zcela nepochopitelná. Proto dochází ke zkratkovému chápaní, vysvětlování a sebeklamu těch, kteří mají s Ruskem co dělat a nepochopili podstatu rozdílu v chování, mluvě a myšlení mezi Západem a Ruskem, potažmo i Čínou.

Hlavní rozdíl

Hlavním rozdílem v případě Ruska bylo, že obyčejní Rusové se považovali za rovnocenné ve vztazích s Evropany, věřili, že Slované spolu s Němci stáli u zrodu evropské kultury, zatímco západní elity si nikdy nedělaly iluze o tzv. sjednoceném křesťanovi a vždy považovaly Rusko, ne-li za barbarskou a asijskou zemi, tak alespoň za zaostalou periferii civilizovaného Západu.

Hlavním důvodem historických iluzí a neporozumění je nedostatek adekvátního hodnocení západního křesťanství ve srovnání s východním (v případě Ruska), lákavé srovnávání analogického uvažování Evropanů napříč tradicemi (Ruska a Číny), deficit analýz snahy Svatého stolce o sblížení s pravoslavím v případě Ruska, konfucianismem v případě ČLR a uchování jedinečnosti jazykových úvah, přístupu k nim a k archetypům a k západní analogické argumentaci. Z uvedeného vyplývá zásadně odlišný osud duchovní a morální nadstavby v Evropě, Rusku a Číně. Ten je základem odlišných hodnotových systémů, typů chování, myšlení a vyjadřování, včetně hodnocení situace a návrhů na případnou společnou akci nebo spolupráci. Jinými slovy: hlavní rozdíl mezi Evropou, Ruskem a Čínou je založen na hodnotách a vyplývá z celkových geografických, ekonomických a sociokulturních esencí.

S Ruskem sousedící komunity včetně ČR dnes nenabízejí široké veřejnosti a voličům vysvětlení a odpovědi na otázky: Proč se Rusko znovuzrodilo, v podstatě zázračně a rychle po různých kataklyzmách 90. let? Žádný jiný národ, s výjimkou ČLR by něco podobného nevydržel a nepřežil. Proč jsou z velké části národy Ruska tak trpělivé a vděčné za jakýkoli lidský postoj k nim? Proč je Rusko, jako regionální hospodářská moc, globálním garantem míru na planetě? Proč nejenom v Rusku i ateisté považují Rusko za Bohem vyvolenou zemi? Existuje mnohem více podobných proč, a málo srozumitelných odpovědí. Přičemž v současné etapě vývoje světa a člověka se nabízí poměrně jednoduchá odpověď, dovolující vnější pohled na jádro, vnitřní do jádra a na periferii, kterou tvoří z velké části státy v blízkém a vzdáleném sousedství Ruska, dnes Ruské federace. Podobně je tomu i v případě Číny a současné ČLR.

Význam a role periferie v modelu kognitivního kapitalismu

Periferii jsem definoval v Epilog (1). Stávají se jí společenství, která byla nebo jsou na vrcholu svého historického poslání (UK, Francie, SRN, ale i USA), nebo se snaží zachránit se (například EU) před osudem a rozpadem, tj. smrtí. Nebo jsou již zcela odstraněny z vývojového procesu (státy s omezenou suverenitou, včetně ČR) a plní kvalitativně zcela jinou funkci. Tu jim přidělují mj. vlastníci digitálního kapitálu. Na rozdíl od jádra (srdce) procesu se periferie projevuje kvantitou formací, závislostí na okolnostech a neomezeným hledáním něčeho (prý) nového: spěch, nevědouc kam a proč. V němčině: sein geschäftig versus beschäftig.

Periferie akceptuje dokonce osudové riziko zničení celého procesu, včetně sebezničení. O něm jsem se zmínil v úvodu příspěvku. To samozřejmě neznamená, že periferie je bezduchá a jádro (srdce) je intelektuálně nedostatečně vyvinuté. Jinými slovy, jedná se o relativní účel dvou pólů Jediného celku, kterého si polovzdělaný, psychicky nemocný, arogantní nebo člověk s poruchou kognitivních funkcí (včetně již registrujících se následků onemocnění covid-19) nemůže být vědom. V případě Ruska a ČLR je tomu podobně: akceptují digitální kapitál a kognitivní kapitalismus a současně zásadně jinak. Oba státy odmítly být periferií modelu amerického kognitivního kapitalismu a průmyslu, tím způsobily jeho štěpení a vstoupily do boje s ním. Není proto divu, že přirozený odpor duchovního jádra a intelektuální periferie v kontextu procesu lidské evoluce a deficitu celostního vědění je vnímán jako nepřátelství.

Proto by politici a diplomaté se měli zamyslet nad 1) hlubokým metafyzickým kořenem rozdílu mezi Ruskem a Západem a jejich neustálého soupeření, které často postrádá racionální vysvětlení a 2) skutečností, že Rusko se formovalo jako zemědělská, tj. produktivní a kreativní civilizace. Ta postupně rostla, nejprve ručními pracemi a poté průmyslovou výrobou. Evropa naproti tomu učinila průlom ve svém rozvoji expanzí obchodních měst ve Středomoří, formováním obchodního kapitálu, předurčujícího zrychlený rozvoj finančního a poté jeho následnou transformaci do průmyslového. Vše v objetí válek, násilí a kolonizace.

Pro snazší pochopení problematiky doporučuji seznámit se s dílem tří myslitelů. Ruským historikem, sociologem a autorem slavné knihy Rusko a Evropa (1869), Nikolajem Danilevskym (1822-1885). Ten absolutizoval kulturní faktor vývoje civilizací a definoval svůj model prostřednictvím konceptů nenásilí Slovanů a agresivity Romano-Němců. Německým geografem a geopolitikem Karlem Haushoferem (1869-1946) a britským geografem a jedním ze zakladatelů geopolitiky a geostrategie Halford Mackinderem (1861-1947). Oba pánové absolutizovali - ve prospěch svých národů - geografický faktor a nestavěli proti sobě Slovany a Romano - Němce, ale Atlantisty (Anglosasy) a Kontinentalisty vedené samozřejmě Němci.

Za připomenutí stojí skutečnost, že uvedené a další úzce paradigmatické koncepce historie vysvětlil a vznik místních civilizací popsal například francouzský historik a představitel vlivné historiografické Školy Annales, Fernand Braudel (1902-1985). Braudel rozlišoval trojí úroveň historického času, od (zdánlivé) neměnnosti přes dějství dlouhého trvání až po úroveň politických a jiných událostí. Zároveň se nevěnoval detailním tématům, ale většinou celým kulturním oblastem a epochám. V ČR Braudel inspiroval mj. historika se zaměřením na problematiku formování moderních národů Miroslava Hrocha (1932).

Z uvedeného vyplývá: 1) Nesmyslnost a marnost snahy Západu transformovat Rusko a ČLR k obrazu svému. 2) Nedopustit podceňování Ruska a ČLR, a současně myslet si, že jsou intelektuálně slabší než Západ. 3) Uvědomit si, že prakticky všechno podstatné, co souvisí s intelektuálními průlomy ve prospěch lidstva, obyvatel planety, bylo dosaženo rychleji, levněji a důkladněji v Rusku, než kdekoli jinde, a částečně v Číně. Na Západě to bylo a děje se i dnes vše především ve prospěch kapitálu se všemi pro a proti.

Skutečnost, že doposud Rusko (dnes i ČLR), vždy dohnalo USA při používání jaderné a jiných technologií nejenom ve vývoji vojenského, ale i civilního využití indikuje správnost teze, že územní lidské entity a každý proces v přírodě bez zásahu člověka požaduje minimální spotřebu energie. I proto doposud Rusko neprohrálo žádnou válku vedenou z vně, ale jenom díky vnitřní zradě. Proto Rusko vždy předběhlo jiné státy v použití zbraní sloužícím primárně k obraně a nejnovější úspěchy RF v oblasti vyzbrojování a vojenskou strategii RF založenou na obraně je nutné hodnotit jako vynucenou reakcí na agresivní akce NATO a USA. Odmítnutí mýtů o agresi Ruska a nezapomínat současně, že je silné i ve vývoji přírodě podobných technologií, o kterých většina absolventů univerzit na Západě a dnes jím ještě ovlivňovaných ruských nemá ani představu, může umožnit i zohlednění skutečnosti, že Rusko nikdy nežilo na úkor loupeže nebo zotročení jiných národů. Silná stránka Ruska je založena na myšlenkovém proudu ve smyslu křesťanství, jeho slabá stránka ve známém extrémním individualismu a všeobecně platné schopnosti člověka zradit, sám sebe, svůj domov a rodinu, ve smyslu komunity.

Již krátké povrchní zamyšlení nad uvedeným vysvětluje, proč je dnešní mladá a střední ruská generace připravena uznat módní výstřely Západu a současně i Stalina. Proč jsou nejuznávanějšími vládci Ruska i pro současnou mládež Ivan Hrozný, Petr I., nebo Kateřina II? Uvedené osobnosti posílili totiž jádro (tj. srdce) a metafyzická podstata ruského lidu současně odpustila jejich hříchy a nedostatky. Proto i zatvrzelý rusofob by neměl mít potíže pochopit kult osobnosti a moci, nebo proč prezident Putin projevuje největší opovržení zrádcům, proč žádný ruský disident nikdy nezvedne masy proti Kremlu, proč myšlenky univerzálního bratrství a rovnosti se tak snadno přijaly v Rusku začátkem 20. století a vedly k transformaci společnosti do SSSR a současně i k tragédii. Do ní patří i éra krize stanovování cílů a další, které se snaží využít Západ ve svůj prospěch.

Krátce o krizích

Každé stanovování cílů vyžaduje mít vizi a určitou ideologii. Nástroje pro další rozvoj společnosti jsou většinou jasné, ale cíle nebývají jasně a srozumitelně pro občany formulovány. Minimálně v EU a RF. V EU platí, když nesplním slib, ohlásím další, ale vetší, než ten původní a vydám regulaci. Proto se zatím nepodařilo zásadně omezit elity, obnovit zpětnou vazbu mezi vládami a společností a uzavřít novou sociální dohodu. Proto krize nabízí EU, RF a ČLR uspořádání jakéhosi všeobecného sněmu s cílem uzavřít období kataklyzm 90. let ve světě, přechodného období 2000 – 2010 v RF a 30 letého vývoje ČLR ve stínu událostí v USA, EU a v Rusku. Dialektický pohled na světová učení by mohl položit základ dialogu, který se odlišuje od diskuze mj. tím, že nepožaduje mít vítěze. ICL (Institut české levice) posuzuje t.č. možnost organizovat s partnery první odpolitizovaný seminář s mezinárodní účastí na zmíněné téma.

Téma obsahuje i problematiku prostorového rozvoje, jako výzvu pro EU, RF a ČLR. S tématem je spojena další výzva - země měst. Rusko zatím jenom omezeně trpí dominancí svých mega-měst a je současně vnímáno vnějšími silami jako prázdný prostor, který se nabízí Západu jako ideální bojiště v boji o kontrolu nad přírodními a lidskými zdroji. Toto vnímání podporují zatím neúspěšné vnitropolitické pokusy Kremlu a vlády zaplnit prázdná území migrací, notoricky známý hektar Dálného východu a podobná myšlenka v realizaci spojená s Arktidou. Zmíněné ve skutečnosti vedou k vytvoření nové územní komunity vznikající v napětí mezi ní a mega-městy s rizikem sociální atomizace. Ta nepředstavuje abstraktní filozofickou otázku. Naopak. Jedná se o jednu z klíčových výzev vývoje společnosti ve světě a revoluci hodnot, konkurencí a boje tří modelů kognitivního kapitalismu a státní správou s úzkým kruhem zkorumpovaných elit. Proto krize prostorového rozvoje RF je vlastní i EU a ČLR a vybízí ke srovnání strategií.

Dosavadní technologický a infrastrukturní pokrok nepřinesl RF rychlý hospodářský růst. Úspěchy v různých oblastech pouze posilují mozaikovou povahu rozvoje, prohlubují rozdíly mezi regiony a nevytvářejí nová moderní centra sociální přitažlivosti. Jedině ta jsou schopná zmenšovat riziko před zmíněnou sociální atomizaci. Pouze nová úroveň politické vůle státní správy a rozhodnost posílit jádro ve spojení s metafyzickou podstatou ruského lidu, schopného odpustit nedostatky, dovolí Rusku nenávratně vstoupit na cestu k růstu duchovního potenciálu schopného nést kříž, stát se vzorem pro jiná územní lidské entity a zůstat ochráncem velké části obyvatel planety před zničením při současném řešení paradoxu doby: nevyužití zjevných historických výhod Ruska a manipulace s vědomím, jako jedním z nejdůležitějších politických nástrojů Západu, v procesu transformace do politických výhod ve prospěch lidstva.

V tomto kontextu se nabízí zmínka o veřejné diplomacii, Stále častěji se o ní mluví jako o důležitém nástroji zahraniční politiky, který Rusku buď chybí, nebo s ním nepracuje efektivně. Podobně je tomu v EU a ČR, o kterých se nebudu rozepisovat, ale i v ČLR. Ta investuje spoustu peněz, například do Konfuciova institutu. Studenti fakult nebo návštěvníci institutu se nezabývají frontální propagandou, ale vytvářejí pozadí země. Málokdy dosáhne všeho najednou v konkrétní politické situaci, ale vytvoří příznivé prostředí pro zahraniční politiku jako celek. Proto tradiční a veřejná diplomacie EU a ČR by měly všeobecně zohlednit zvážení a provést analýzu evropských, ruských a čínských systémů budování korelace.

Závěr

Analýza systému budování korelace s použitím tradiční západní analogie dovoluje zjistit, že systémy používají k argumentaci zásadně odlišné páry. Proto je zavádějící tvrdit, že formy uvažování jsou si podobné. Co tím myslím? Například: pokušení vidět Rusko jako most mezi Západem a Východem. Podobnosti v souboru způsobů, jakým bylo čínských pět fází spárováno s různými zvuky, příchutěmi, barvami atd. Jakým západní Hippokratova tradice spojila čtyři prvky ročního období s náladou, humorem atd. Na první pohled se jeví, že tradice obsahuje stejný druh korelativního uvažování. Ve skutečnosti je tomu zcela a zásadně jinak.

Čínské páry byly založeny na vzorcích. Ty jsou vlastní světu, který generuje sám, podobně jako tok Jin a Jang nebo transformace pěti fází. Odpovídající prvky v čínském myšlení (fáze, zvuky, barvy, příchutě atd.) jsou navzájem sladěné, rezonují a je úkolem vzdělaného člověka tyto vzorce rozpoznat, uvědomit si je a porozumět jim. Jestliže filozofové jako Platón nebo Aristoteles používali analogie a podobnost struktur obvykle odůvodňující srovnání, to v Číně je to strukturovaný rámec (Lü Buwei apod.). Jeho základ tvoří samotné korelační vzorce pro efektivní akci. V Rusku a západní Evropě jsou to především antropologická identita, podobnost jazyků, tradic, uměleckých stylů, včetně uctívání stejného Boha a vedení stejným evangeliem. Jednoduše řečeno: Velká Evropa byla za posledních tisíc let sjednocena Kázáním na hoře a dnes se snaží tuto skutečnost zapomenout mj. s bezbřehou migrací a přepisováním historie.

Budování korelace platí pro všechny státy usilující o multipolární svět a současně snažící se udržet alespoň část národní suverenity a konkurovat velmocem. Takové státy jsou povinny myslet a konat jako civilizace. V případě ČR je t.č. situace beznadějná. V případě Ruska, které již není supervelmocí, je cílem ochrana suverenity a opozice vůči geopolitickým konkurentům, aby dostálo své povinnosti rozvíjet vlastní civilizační model rozvoje. V případě ČLR je situace podobná. Vedení ČLR je si plně vědomo, že imperiální model rozvoje, kterého se Západ včetně EU doposud nevzdal, je v současných podmínkách sebevražedný. Proti jemu stojící civilizační model je jediným, který umožňuje všem, kdo ho přijmou, pokračovat v účinné integrační politice a zajistit kolektivní bezpečnost. O tu by nám všem mělo jít především, protože propast mezi Evropany, Rusy a Číňany se prohlubuje.

Evropané z velké části, Rusové částečně zapomněli na podstatu Kázání na hoře. Pokud to však Evropané udělali dobrovolně a záměrně, Rusové to udělali v mnoha případech násilím. A pokud EU se snaží ještě více odklonit od křesťanských institucí - k neomezené konzumaci s deficitem morálky a etiky a RF se snaží - alespoň jak se mi dnes jeví - udržet společnost v rámci tradiční pravoslavné morálky, bude to ČLR, která bude první i ve zkvalitnění duchovní úrovně obyvatel a státní správy pomocí učení Konfucia. O něm jsem se zmínil i ve své knize 100 let KS (2021, ISBN 978-80-270-8820-1).

Protože životní styly Evropy (EU), Ruska (RF) a Číny (ČLR) jsou stále více nekompatibilní, budou hranice mezi nimi i nadále plněny vojenskými konflikty, ne však vinou RF nebo ČLR. Ale moderním Západem, který od dob křížových výprav usiluje o to, aby sousední země byly na sobě závislé a jehož civilizace se neformovala v chrámech a klášterech, ale v nákupních centrech, na burze, kapitálových trzích, dluhu a na principu netransformovatelné expansivity. 

Není to Putinovo Rusko, ale Rusko, které se rovná prezidentovi Putinovi. Podobně to není Čína prezidenta Si, ale ČLR, která se rovná Si. Rusové si s pomocí Putina vzpomínají, kdo jsou, Číňané si také s pomocí Si vzpomínají, kdo jsou. Všechny územní lidské entity v RF a ČLR si začínají uvědomovat, že láska k vlasti není ostudná, že jsou živí a že jsou na koních.

Se vší úctou, páry Rusko a Putin a ČLR a Si představují zranitelnou formuli. Rusko a Čína jsou věčné. Putin a Si jako lidé, ne. Historie Ruska a Číny obsahuje tradici, podle které po silném charismatickém vůdci nepřijdou tak jasní nástupci a mistři myslí. Proto v historii docházelo k občanským konfliktům a rozkolu ve společnosti. Skutečnosti, že silný vůdce nemůže od přírody zanechat stejně silného nástupce, že ČLR má státní ideologii, RF zatím ne a představitelné následky vyplývající z uvedených skutečností, by měly být plně zohledněny ve vnitřní a zahraniční politice blízkých a vzdálených sousedů, již proto, že jak RF tak i ČLR mají svoji armádu, flot a civilizační model rozvoje svých společností s mnoha územními lidskými entitami.  Vše zásadní, co EU a ČR nemá a v daných podmínkách nebude dlouho mít.

Zainteresovaným čtenářům se znalostí angličtiny doporučuji seznámit se s: 1) Anticipating China: Thinking through the narratives of Chinese and Western culture. State University of New York Press. Jouanna, J. (2012). 2) The legacy of the Hippocratic treatise the nature of man: The theory of the four humours. In P. J. Eijk (Ed.), Greek medicine from Hippocrates to Galen. Brill.Knoblock, J., & Riegel, J. K. (2000). 3) The annals of Lu Buwei. Stanford University Perkins, F. (2019). 4) Metaphysics in Chinese philosophy. In E. N. Zalta (Ed.), The Stanford encyclopedia of philosophy, Metaphysics Research Lab, Stanford University. Souhlasu netřeba. 

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele