Že tomu tak je a bude, indikuje fiasko mladého italského premiéra Renzi. Jeho prohra byla představitelná a předpověditelná. Jako Ital, měl premiér vědět, že vydíráním – které představovalo referendum spojené s jeho setrváním, nebo odchodem z funkce premiéra – není pro obyčejné Italy akceptovatelné. Především tehdy, když velká většina Italů vidí, jak rychle se mění italská společnost demograficky, hospodářsky a politicky. Italové mají premiéra dost, chtěli ho pryč. Odejde po odsouhlasení státního rozpočtu, pravděpodobně 9. 12. 2016. Pochybnosti italských ústavně právních kapacit, které byli ve velké většině proti zrušení tzv. perfektního dvoukomorového systému, bicameralismo perfetto se budou zcela jistě diskutovat z mnoha důvodu a déle, než je zvykem.Zrušení stávajícího systému totiž vyžadovalo změnu a novou definici minimálně 47 článků ze 139 italského volebního zákona, zvaného Italicum. Zrušení a změny by znamenaly podstatné posílení vládní strany, oslabení práv regionů, jinými slovy přechod k autoritativnímu systému vládnoucí politické strany. Proto lze fiasko premiéra Renzi nazvat vítězstvím Beppe Grillo, šéfa hnuté Cinque stelle a návratem Itálie do vlnobití. To může dotlačit vládu k východu z Euro, protože i tzv. target saldo (indikující útěk kapitálu) láme rekordy a současná situace může přinutit k zamyšlení nejenom Cinque stelle, jak využít situaci. Ne však pro Italexit nebo Natoexit. Ty potřebují souhlas USA z minimálně dvou důvodů: zákon o referendu v Itálii, a omezená suverenita Itálie v kontextu národních zájmů USA.

Podobně tomu bylo, a je v Řecku. Dnes večer, kdy píši příspěvek, hlásí Brusel, že ministři financí EU se dohodli na zlehčení splátkových podmínek pro Řecko. Šéf Jeroen Dijsselbloem indikuje, že základ zlehčení podmínek byl položen již v květnu. Řecko má t.č. oficiální dluh ve výši 315 miliard Euro. Splátkový kalendář druhého pomocného programu se prodlužuje z 28 na 32 let. Na tomto místě se mi nabízí pro srovnání odpověď prezidenta Putina malému dítěti na otázku, kdo a co dělá prezident: Pracuje, aby děti mohli být šťastné a žít v klidu. EU komisaři a ministři financí pracují očividně na něčem zcela jiném. Štěstí a klid jsou již dnes v nedohlednu.