Podobně je tomu i se strategií změny režimů a elit. Všeobecně platí, že je nutné najít slabá místa systému, přes své agenty vlivu vyprovokovat řadu všeobecně zhoršujících aktivit, po té ihned každou aktivitu propagandisticky zpracovat a rozšířit tak, až se stane všeobecně politicky známou a důležitou.

Poté co si veřejnost uvědomila, že existuje politický problém, začne požadovat jeho řešení. Protože je demokracie v odcházení, její nástupci definují nesplnitelné požadavky, argumentují morálkou před právem a aplikují revoluční metody vně platných zákonů. Požadavek na změnu dostává svoji legitimitu formou sociální objednávky. Kdo na ní reaguje, není již narušitelem práva, zrádcem, ale kandidátem na hrdinu, osvoboditele od tyranie a nespravedlnosti starého režimu. Zradu cara v roce 1917 národem, jeho spolupracovníky a dokonce příbuznými, a podobné z historie včetně EU, politici nejenom v RF, ČR ale i jinde dávno zapomněli. Diskuze o paní Carole, jako kandidátce na Nobelovu cenu za mír, započatá ještě před ukončením vyšetřování v Itálii, dokumentuje již nekontrolovatelnou míru korupce i u navrhovatelů. Nebudu se divit, bude-li diskuze obohacena o málo vědoucí loutku, další kandidátku na Nobelovu cenu, žačku Grétu. Ta odstartuje za několik dnů na dvoutýdenní cestu do USA na 18 m dlouhé jachtě Malizia II se solárními panely, podvodní turbínou pro výrobu elektřiny bez CO2 v doprovodu otce Svante, jednoho filmaře a dvou kapitánů: Borise Herrmanna z Hamburgu a Pierre Casiraghi, syna Princezny Caroline von Monaco.

Uvedené je částí komplementární kategorie k fake – news : fake – think. V letním dusnu se nebudu podrobně rozepisovat o obsahu tohoto fenoménu. Nabízím k zamyšlení a samostudiu příklad fake - think , který existuje v pokeru. Proto existuje i v myšlení. To však neznamená, že se jedná o nesprávné, nebo špatné myšlení. K zábavnému, zajímavému a cennému samostudiu doporučuji seznámit se alespoň s pěti symptomy fake – think: 1) Zástupnost problému. 2) Zneužití analogu. 3) Seskupení témat. 4) Kopulace pojmů. 5) Rozptyování (procesů a argumentů). Všechny symptomy prezentuje a dokazuje plejáda slouhů nadnárodních elit a českých politiků - premiérem Babiš počínaje, ministry Hamáčkem a Petříčkem uprostřed, primátorem Hřibem, který formálně není jejich podřízeným, konče.

Primátor Hřib ani jako lékař, zcela určitě nevyléčí bolesti a nemoci Prahy a některých občanů. Nepomůže ani jednomu z rostoucího množství zfetovaných na ulicích Prahy, nebo apatických bez střechy nad hlavou. Neposílí ani imunitu jemu svěřeného města ani smlouvy mezi Prahou a Pekingem. Doba odcházení přišla, naděje na něco nového a užitečného se přiučit v ČLR, pro primátora zmizela. Nemohu vyloučit, že doba odcházení přinutí pana primátora k návratu do vyučené, ale nepraktikované profese. Podobně tomu bude u mnohých pirátů, již dnes kandidátů na neúspěch v rozbouřeném moři Evropy.

Jako senior v odcházení, znám něco málo o mladé generaci a její představě o životě. Dovoluji si proto doporučit všem schopným a odhodlaným si udržet nezkorumpovanou radost ze života, seznámit se s profesemi, které oslabují, a které zvyšují efektivitu funkce mozku a udělat pro sebe správný výběr. Ten by jim a lokálním matadorům - politikům mohl pomoci vytvořit reálnou naději na vyžití osobního potenciálu a přežití i ve vyprahlé české kotlině. V ní by si elity měly konečně uvědomit, že jednání může být ve své podstatě pouze lokální, omezené a konečné. Prostředí a kontext, ve kterém však chtě nechtěně všichni jednáme, jsou globální, neomezené a nekonečné. Nikde ve světě doposud nevytvořil člověk s vysychajícím lidským mozkem podmínky pro růst vkusných jedlých hřibů. Premiér Babiš, správce špehů a tajemství Aspenu, ministr Hamáček a hrobař dříve ceněné české diplomacie, ministr Petříček, i mudrc-primátor Hřib vědí mnohem více, než to, s čímž se dělí s veřejností. Pokusím se proto částečně kompenzovat deficit informace příklady z aktuálního dění.

Většině českých politiků a veřejnosti uniká, že život ve Velké Británii s novým premiérem Johnsonem, v tisku Borisem, formálně správně (ji) však Alexandrem Borisem, se stává denně veselejší. Možná, že stojí za pokus si představit, nebo dokonce udělat něco podobného i v ČR: nemít program, každý den něco slibovat, a po návštěvě u pana prezidenta, podobně jako v případě britského premiéra po nástupní návštěvě u HM, vše domluvené a třeba i utajené sdělit veřejnosti v rámci transparentnosti. Alexander Boris Johnson, člen elity, si mohl dovolit sdělit veřejnosti otázku HM a tím narušit dávnou zvyklost: Proč jste vzal tu funkci? Svoji reakci a odpověď, jak se sluší a patří pro absolventa Eton College, zamlčel.

Jeví se mi, že čeští politici si během všech školení o demokracii i u nejstarší demokracie světa vybrali to, co se jim hodí. Zapomněli například, že je možné posílit pozici premiéra, jmenováním bratra ministrem financí. Alexandr Boris to předvedl, jak se to dělá. Všechny skandály bratra v době fake – news, fake – think a záchran britských bank, veřejnost zapomněla. Pouze Londýnské City umí interpretovat jmenování: Dělejte si, co chcete, vše zůstane při starém. Stávající systém vám i mně vyhovuje. Bez něj bych nebyl premiérem! Nevím, jak se zachová český protokol, rozhodne-li se premiér Alexander Boris Johnson k návštěvě Prahy v doprovodu. Má totiž velký výběr – vzít manželku, milenku, nebo jet sám.

Jeho klíčový poradce Dominic Cumming, strůjce a šéf úspěšné kampaně za odchod Británie z Evropské unie, ukáže spolu s prezidentem Trumpem EK hranice její (bez)moci, lépe, než kdokoliv jiný z české kotliny. Společně, UK v roli Atén a USA v roli Říma, budou dále pracovat na získání prostranství zvané Ruská federace, aniž by jim došlo, že v ní může být jakákoliv vláda, ne však slabá. Proto očekávám, že v prosinci na summitu NATO v Londýně, věnovanému 70 výročí jeho vzniku, oba odpískají start dalšího zatěžovacího testu EU.

Na tomto místě se nabízí krátká reakce na pravdu utopenou ve lži většiny západních masových médií o posledních nepovolených protestech v Moskvě, reakci EU a MZV ČR. Z celkového počtu 1074 zadržených, bylo více než 600 nežijících, nepracujících a neregistrovaných v Moskvě. Pouze 150 zadržených muselo přenocovat na policii, než byli propuštěni. O věkové struktuře protestujících, z velké části nezletilých, se nebudu zmiňovat, stejně jako o sponzorujících návštěvu Moskvy. Cíl byl a je jasný: Nejde o volby, ale o kravály a akce podle metody popsané v úvodu příspěvku. V daném případě doporučuji nejenom hrobařům v Bruselu a Praze - Spěchejte pomalu (s úsudky)! (Eile mit Weile).

Nemám pochyb, že BBC a britské a americké bezpečnostní služby vědí téměř vše o dění v Moskvě. Přesto mlží. Mlží aktivním a provokativním zpravodajstvím s výzvou na adresu Hongkongských bojovníků za demokracii v bílých tričkách ke svržení režimu. To asi proto, aby, nedej Bůh, si nikdo nevzpomněl na nezaplacené dluhy Londýna za Olympiádu 2012 z doby starostování Alexandra Borise Johnsona, na hlavní problém nejstarší demokracie na světě, kterým je udivující korupce a ostuda století stvořená ex-premiérkou Theresou May. Ostudu století představuje hlasování cca 8 tisíc členů politické strany v zemi s cca 65 milióny obyvatel, tři zákony, které byly odsouhlaseny během jednoho dne v šumu voleb premiéra a diskuze o brexitu a potlesk parlamentu po jejím závěrečném projevu: 1) Zákon o 0% CO2 v UK k roku 2050. Bude-li aplikován, výsledkem bude kompletní likvidace zbytku britského průmyslu. 2) Pravidla a povinnost testovat žáky na stress, spolupodílet se na určování jejich pohlaví a podobné, které si ani George Orwell nemohl představit. Podobně jako já, se vzpomínkami na minulá, obohacující setkání a jednání s ministry, členy Parlamentu UK a EP a členy stran. 3) Před posledním slovem Theresy May britský Parlament uzákonil bez debaty, otázek a odpovědí jednopohlavní manželství v Severním Irsku a potraty. Světe, (ne) div se!

Většině veřejnosti s pomocí českých politiků a objektivního informování uniká obsah sobotního prohlášení MZV ČLR a pondělního prohlášení oddělení vlády ČLR odpovědné za Hongkong. V prohlášení MZV ČLR se neobvykle a po prvé, co se týče mé paměti, ČLR rozhodla světu sdělit, že v ochraně mezinárodního práva bude postupovat společně s RF, se kterou nebude váhat chránit mezinárodní právo a své zájmy i v cizích státech. Prohlášení oddělení vlády odpovědné za Hongkong jasně a nekompromisně označilo tři červené linie, které nesmí být demonstranty a jejich sponzory překročeny. Obě prohlášení patří do kontextu hlavních úkolů USA a Velké Británie pro představitelnou budoucnost. 1) Jak oddělit RF od ČLR. 2) Jak probudit vnitřní strategický dialog u Amerických elit, jak odpovědět na otázku: Co vlastně chceme? 3) Jak se mají USA, které nejsou historicky impériem, chovat, když mají za spojence neexistující impéria s ambicemi, ale s vysokým momentem setrvačnosti a agresivita USA je v podstatě v protikladu k proklamovaným zájmům USA.

Než uslyšíme odpovědi na uvedené otázky, nevylučuji, že uslyšíme něco o China -gate ve spojení s Hillary Clinton. Ta si totiž po výkonu zvláštního vyšetřovatele Muellera v Kongresu vůbec nemůže být jistá, že ji na stará kolena nepotká podobný osud jako prezidenta Trumpa. S rozdílem a následky, o kterých se dnes nebudu zmiňovat. Proč? Není dobré chválit den před večerem. Za to je možné bez chvály si představit, že již započatá prezidentská kampaň v USA může být obohacena neúčastí USA v nové válce, a pod vedením prezidenta Trumpa. O dalších možnostech obohacení kampaně, včetně zintenzivňující se spolupráce USA s RF, nebo zveřejněním aktivit proamerických agentů vlivu v RF a ČLR, se nebudu dnes zmiňovat. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele