Proč? Chytrá a hezká dívenka nikdy nepoznala opravdovou lásku. Rodiče se k ní hned po narození chovají divně, jejich chování je pro ni těžko rozšifrovatelné. Eva vyrůstá ve lži a v přetvářce a stane se z ní osoba, která velmi snadno ubližuje lidem kolem sebe. Z příběhu vyplývající poučení, že děti nás dospělé mají přečtené možná lépe, než si umíme představit, je nadčasové pro děti, jejich rodiče a mladé, kteří se teprve chystají mít děti v době, ve které nikdo neví, až na výjimky, co se může stát již zítra a zamyšlení nad posláním člověka a jeho genderem se stává prakticky nemožným.

Kdo si nechce nebo nemůže vzít do rukou Evičku lhářku žhářku, může zkusit psychologicky laděný román Žhář, vydaný v roce 1935. Autor Egon Hostovský (1908 - 1973) v něm popisuje události, které vytrhnou poklidné městečko v době první republiky a jeho hospodu U Stříbrného holuba z navyklého a ospalého chodu. V napínavém příběhu o žháři, pod kterým se rýsují psychologické rozbory rodiny a společnosti si autor pohrává se svými postavami a také s námi. Nechává nás bát se o postavy, domýšlet si různé věci a nabízí naprosto neočekávané řešení s pozitivním koncem. U něho si čtenář může oddychnout. Hostovský pocházel z židovské rodiny, druhou světovou válku prožil v Americe. Tam pracoval jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Ve svých dílech se zaměřuje na pocity osamělosti, odcizenosti a špatného navazování trvalejších vztahů. Mezi nejznámější díla patří Všeobecné spiknutí, Zavřené dveře, Ghetto v nich. Po jeho smrti byla založena - Cena Egona Hostovského.

Jestliže příběh Evička lhářka žhářka vybízí k zamyšlení, a román Žhář dovoluje oddychnout si, to příběh z Vatikánu 6. dubna t.r., odstranění památníku Alexandra Puškina v Mukačevo (podle ??????. ua. ze 7. dubna) a tiskové prohlášení EK z dnešního dne (8.4) dovolují mluvit o lhářích, žhářích a nemocných, kteří způsobují nejenom ubližování a zlo jednotlivcům a věřícím, ale i vážné obavy týkající se následků z dosavadní beztrestné tolerance deficitu morálky a etiky u vůdců na všech úrovních moci v EU a Ukrajině. Co mám na mysli?

Papež František a Vatikán

Papež František v projevu ve Vatikánu 6. dubna vyzval k ukončení konfliktu na Ukrajině a události u Kyjeva označil za masakr. Současně políbil ukrajinskou vlajku, kterou (někdo, kdo?) údajně přivezl z Buči. Většinové reakce Italů v médiích kritizují papeže. Lze je shrnout do jednoduchých vět: Vatikán podněcuje válku nebo Vatikán rozdmýchává válku. V doplnění uvádím následující: 1) Ukrajinský velvyslanec u Svatého stolce Andrij Juráš po předložení pověřovacích listin ve Vatikánu řekl agentuře Reuters o očekávání, že Rusko během návštěvy papeže Františka v Kyjevě přeruší nepřátelské akce. Není však jasné, zda se cesta uskuteční. V odpovědi na otázky novinářů papež totiž uvedl, že návrh leží na stole. Podle italského katolického listu Avvemire má Kyjev ale brzy navštívit sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy, arcibiskup Paul Gallagher. Proto je možná hybridní varianta: Návštěva Ukrajiny se uskuteční, ale nepojede papež, nýbrž nějaký vysoce postavený vatikánský úředník. 2) Co se týče ruské speciální vojenské operace na Ukrajině proti Moskvě, existuje západní koalice, v níž v případě katolické věci působí především německé biskupství a obvyklá emocionální reakce katolické veřejnosti. Ta se spoléhá na západní informace, protože prakticky neexistují alternativní zdroje informací a oficiální média jsou zaměřena pouze na obviňování RF. Výsledkem je, že počáteční nepravdivá fakta vedou k chybné reakci a poté následuje tlak na papeže a Svatý stolec. Ten v poslední době více selhává, než by se dalo očekávat.

Puškin a Mukačevo

V Mukačevo byl demontován pomník ruského básníka Alexandra Puškina a ze školy, která nesla jeho jméno, byla odstraněna pamětní deska. Tisková služba radnice v Mukačevo upřesnila, že se tak děje za účelem provedení de-rusifikačních opatření. Nevím, komu se ulevilo po odstranění památníku a pamětní desky. Mohu si ale představit, že doba není daleko, kdy de-montéři budou muset rychle najít originál, nebo radnice organizovat náhradu a oživit vzpomínku na mrtvého spisovatele, které ho se bojí současná vládní klika.