Účast mi tak dovolila získat osobní pocit z rozhovorů s účastníky fóra (různé úrovně, z různých regionů RF a států) na různá témata, týkajících se hodnocení všeobecně hospodářsko-politické situace v RF a ve světě, a odhadu šancí na úspěch národních projektů, nedávno podepsaných prezidentem Putinem. V neposlední řadě mi účast dovolila aktualizovat přípravy seminářů 2019 na téma mozkový fitness, vědecká diplomacie a SID(I)A.
Z mnou spočítaných 107 lekcí a expertních zasedání jsem si vybral a navštívil 12. Ty mi potvrdily, že ruští liberálové a jejich západní spojenci jsou v nouzi. Podobně je tomu i v Davosu. Liberálové působí dogmaticky, umí popsat problém, nemohou ale formulovat, nabídnout a realizovat konkrétní řešení. Nehledají diskuzi ani dialog s představiteli alternativních řešení, například z ČLR a Indie. Mimo jiné: do dnes jsem neobdržel od tiskového centra G-fóra odpověď, zda byli pozváni referenti z ČLR a Indie, případně kolik a do jakých sekcí. V sálech, které jsem navštívil, jsem viděl Číňany a Indy v počtu prstů jedné ruky. Ruští liberálové pokračují v rozkladu společnosti, především v oblasti vzdělání, zdravotnictví a infrastruktur v naději, že rostoucí počet s vládou nespokojených obyvatel, především v regionech, umožní změnu režimu s pomocí vnitřních občanských nepokojů.

V pokračování rozkladu společnosti a dosažení změny režimu zástupci liberálů používají v diskuzi s většinově mladým publikem sofistikované metody argumentace a kritiky a ne zcela srozumitelné pojmy (například strategický audit, lingvistické mlžení, západní reference a množství neprověřitelných dat, metod jejich sběru a vyhodnocení). Využívají zhoršení geopolitické situace ke zdůvodnění nutnosti změny zahraniční politiky a znovuzískání západních partnerů a přátel (jako kdyby tito existovali a neexistovala historická zkušenost) a zřejmě vědomě zkreslují informace o skutečných změnách v EU a USA a jinde ve světě. Servilita a závislost na moci jim slouží ke kritice společnosti, režimu a vybraných politiků, včetně přijatých úkolů zadaných prezidentem Putinem. O nich vědí, že nebudou moci být splněny z objektivních a subjektivních důvodů. Jak a proč to vědí, nebo musí vědět? Odpověď je poměrně lakonická.

Absence vyhodnocení nesplněných úkolů zadaných v 2012, absence zásadních strukturálních změn v občanském hospodářství v době neurčitosti (ani v RF se nemluví o válečném hospodářství), absence jasných metod a hodnotících parametrů k dosažení cílů, včetně důkazů správnosti vybraných metod a absence zabezpečení zpětně vazby, představují, malý výběr objektivních důvodů, proč cíle nemohou být splněny. Snaha o osobní odpovědnost úředníků za plnění nebo neplnění úkolů se mi jeví jako házení hrachu na stěnu.

Poznámka : Příklady absence je nutno hodnotit v kontextu priorit rizik vojenských a jiných konfliktů, které vznikají v procesu transformace mezinárodních spoluprací do mezinárodní konkurence. Absence nemohou v boji o přežití umožnit včasnou korekturu řízení národních projektů vládou. Tím nemohou vytáhnout RF ani do první pětky světových hospodářství. Zdravé hospodářství je však jedním z předpokladů pro zmenšení rizika velkého vojenského konfliktu, systémových změn v oblasti financí, formulování ideologie a nutné změny ústavy RF. Není úkolem prezidenta, ale úkolem vlády určovat metody plnění úkolů, organizovat zpětnou vazbu, formulovat hodnotící kritéria, atd. Při hodnocení dosažení cílů je nutno brát na vědomí, že občany (a je zcela jedno, které země) vůbec nezajímají statistická data, politická mluva a liberálně demokratická hesla, ale reálné, hmatatelné změny v jejich každodenním životě.

Krátké osobní hodnocení několika referentů - politiků, které jsem viděl a slyšel, indikuje, kdo myslí a priori jako hospodář, kdo jako politik (1 - výborně, 5 - nedostatečně): Sobjanin: 1-, Orešnikov: 2, Šuvalov: 3, Kudrin a Suljanov: 4, Čubajs, zástupkyně CB: 4- / 5. Vtipné, sečtělé a ekonomii vyučující inteligentní šašky, kteří mají svojí roli v mozkovém fitnessu, ale ne v procesu rozhodování o životě a smrti státu, nebo celé kultury, nebudu hodnotit. Za to se zmiňuji o hnutí tzv. Žlutých vest. Ty se mi jeví potvrzením mnoha kritických tézí a reprezentací paradoxů současného kapitalistického systému, který neúprosně zvětšuje množství lidského odpadu, a který dělá viditelnými ztráty lidské důstojnosti a smyslu života, a nemožnost řešit současné problémy monetárními prostředky a zastaralými metodami, abych jmenoval alespoň některé.