Snad do kromě jednoho z největších problémů moderní teoretické fyziky: kvantování gravitace. To se snaží propojit tři pilíře moderní fyziky: obecnou relativitu, kvantovou teorii a statistickou fyziku. Nejúspěšnějším pokusem posledních desetiletí je teorie smyčkové kvantové gravitace...a snad dostačující důkaz jednoho z jejích následků, že realita není, čím se zdá.

Nesplněné úkoly

Západní a východní, především mladší generace a politické elity a jejich poradci si pořád ještě neuvědomují, že role Ruska v kontextu západní kultury jako takové není v konzervativním oponování kapitalismu, ale v realizaci alternatviního vývoje a řešení výzev, které sebou nese současná forma neoliberálního kapitalismu, globalizace a pýcha.

Ťutčev ve svém článku nazvaném Rusko a revoluce (1849) současně označil dvě skutečné proti sobě stojící síly v Evropě, které mohou již zítra mezi sebou začít bojovat. Takový boj nepovede k přerodu lidí z módu vlastnění k módu bytí a posílení své empatie a zájmu o druhé lidi a přírodu (E. Fromm). Nepovede ani k realizaci touhy po uznání v boji, v němž soupeř nesmí být zabit: jde přece o jeho uznání (A. Kožev). Nepovede ani ke zrození lidské společnosti sjednoceného lidstva (K. Marx). Nepovede k dobrému, protože takový boj nedovoluje dohodu, protože znamená smrt jednoho a život druhého a boj bez pravidel protiřečí rozumu.

Ťutčev psal v roce 1866 o rozumu, racionalitě, pýše a německé klasické filozofii (v porozumění autora): Německo, bez pochyb je zemí, ve které se již dávno skládají vedle sebe divné představy. Bylo zemí pořádku, protože byl klid a nikdo nechtěl vidět hrůzyplnou anarchii plnící hlavy a devastující mozky. Stačilo šedesát let osvícenectví, aby zanikly prakticky všechny křestanské hodnoty a zvítězila pýcha rozumu. Tato revoluce porodila nenávist k Rusku, které opětovalo dobročiním. Dnes nenávist dostihla svého vrcholu a vítězí nejemom nad zdravým rozumem, ale i pudem sebezáchovy. Pýcha ruší pořádek. S odstupem času vím nejenom já, že Ťučev rozuměl pod revolucí buržoázní revoluci. Jeho kritiku revoluce v hlavách je proto nutné chápat jako kritiku buržoazní moderny. Tím se stává článek Rusko a revoluce nejenom aktuálním, ale i kompasem pro cestu, jak výjít ze současné situace.

Moderna, moderní, novodobý a podobná ozančení se většinově a po celá staletí asociují i v Rusku s buržoazním vývojem. Mluvíme – li tedy dnes o modernizaci, měli bychom si uvědomit, že se jedná o západní směr vývoje, ne ruský nebo východní, asijský. Západ doposud vítězíl v šíření pojmu modernizace a jeho mutací. K tomuto, jak současné dění ve světě indikuje dočasnému vítězství přispěli oba nebožtíci: Fromm a Kožev. Pro Koževa byla VŘSR a vše, co přišlo po ní pouze pokračováním revoluce, kterou kritizoval Ťutčev a částí projektu, který podle Koževa a jeho vzoru Hegela (1770 – 1831) zosobňoval Napolen (1769 – 1821) po Velké francouzské revoluci (1789 – 1799). V kontextu zmíněného zásluha Fromma spočívá v přesvědčivém důkazu, že Marxův materialismus není protivníkem duchovních hodnot jako takových, ale že v centru Marxova učení stojí spravedlivé dělení blaha a duchovní osvobození člověka. Fromm ne zcela pochopil, že Marx duchovní osvobození nehledal v klasické západní kultuře a filozofii, ale jinde. Dokazují to zmíněné Téze o Feuerbachovi.