Bývalo pravidlem, že vysocí představitelé americké centrální banky se k fiskální či daňové politice prakticky nevyjadřovali, resp. činil tak zpravidla jen šéf Fedu a to pokud by byl na něco takového v Kongresu zákonodárci tázán. Vždy v takovém případě šlo o další “expertní” názor, přičemž to, co na adresu fiskální politiky v Kongresu utrousil Alan Greenspan či Ben Bernanke, mělo váhu právě tohoto expertního názoru.Nicméně současná série “expertních” doporučení ze strany amerických centrálních bankéřů jako jsou Bullard, Dudley či Evans je poněkud jiného ražení. V podtextu jakoby chtěla naznačit, že pokud nepůjde expanze tím správným směrem a Kongres s Donaldem Trumpem ekonomiku příliš zahřeje, tak my ve Fedu budeme muset být možná na ni přísnější a eventuálně třeba rychleji zvyšovat úrokové sazby. O tom, že republikáni v Bílém domě a Kongresu o takové “hraběcí” rady z Fedu nebudou stát, vcelku není pochyb, což zakládá potenciál na možný konflikt mezi fiskální a měnovou odnoží hospodářské politiky.

Nikde samozřejmě není psáno, že k takovému konfliktu mezi představiteli autorit reprezentující fiskální a měnovou politiku musí nutně dojít, ale berme to jako jedno z rizik roku 2017. Neboli scénář kdy Janet Yellenová a její kolegové z Fedu již nemusí být tak kooperativní (čti holubičí) v měnové politice, jako když v Bílém domě seděl demokratický prezident, který ji jmenoval do funkce.

Autor je finanční analytik.