Pravda, ne vše bylo v analýze o chování výnosové křivky tak čitelné, jako přetavení silných konjunkturálních dat do vyšších tržních (nominálních úrokových) sazeb. Růst výnosů globálně táhla americká výnosová křivka, přičemž její pohyb vzhůru byl zhruba ze dvou třetin dán růstem reálných úrokových sazeb (odraz vyššího růstu a deficitů) a přibližně z jedné třetiny nárůstem dlouhodobých (tržních) inflačních očekávání. Druhý faktor lze nepochybně z části přičíst strachu z rychleji rostoucích mezd, nicméně od vyšších inflačních očekávání se může odrážet i jiný moment a tím je trhem testována kredibilita americké centrální banky. Stejně jako letos, tak nejvýše jednou za čtyři roky totiž dochází k tomu, že je vyměněn šéf Fedu a především trh dluhopisů si klade otázku, jaký asi bude?

Připomeňme přitom, že v 80. a 90. letech minulého století přitom makroekonomický výzkum spotřeboval stohy papíru (vesměs zbytečně) na to, aby teoreticky bylo zdůvodněno, jak “optimálně” konzervativní (čti jestřábí) má guvernér centrální banky být. Aneb nelze vyloučit to, že část subjektů na trhu dluhopisů se obává, že prezidentem Trumpem nově jmenovaný šéf Fedu J. Powell nebude optimálně konzervativní a může být dlouhodobě tolerantnější k vyšší inflaci. Výsledkem je, že dlouhodobá inflační očekávání nemusí být zcela ukotvena, trendují nad cílovaná 2 % a nimi pak rostou tržní úrokové sazby.