Mezi americkou policií a zejména Američany černé pleti nebyla nikdy velká důvěra a nyní se ztratily i poslední její zbytky.

Jen za poslední týden noviny registrují hned několik incidentů, v nichž bílý policista zabil občana černé pleti. Vyšetřování obvykle vede k tomu, že policisté jsou zbaveni stíhání.

Amerikou už dlouho hýbe případ smrti Erica Garnera, který v červenci zemřel po použití drsného chvatu při zatýkání, a srpnové zastřelení Michaela Browna.

Část společnosti má proto sklon vidět všechny incidenty, ke kterým dochází, jako případ beztrestného policejního násilí.

Tak například nedaleko místa, kde v létě zemřel zmíněný Brown, zastřelil další bílý policista těsně před Vánocemi černého mladíka. Přestože byl policista přivolán na místo tísňovým voláním a jeho oběť držela v ruce střelnou zbraň, další smrt byla okamžitě zařazena do katalogu nespravedlností, které Afroameričané z chudých čtvrtí pociťují.

To vše se odehrává ve stínu devět dní staré dvojnásobné vraždy, které se dopustil Ismaayil Brinsley, Američan černé pleti, na dvou newyorských policistech.

Sám označil svůj čin – totiž zabití dvou „policejních prasat“, jak se vyjádřil – za pomstu Garnerovy smrti.

Jeho čin přitom nepostrádá tragickou ironii. Sám Brinsley byl totiž mnohonásobný recidivista, mimo jiné loupeže a vážného zranění své přítelkyně, nemohl se v žádném případě stavět do role mstitele bezpráví.

A zejména, jeho dvěma oběťmi se sice stali dva policisté, ale nikoli běloši. Hispánec Rafael Ramos byl pohřben tuto sobotu. Na poslední rozloučení s Wenjianem Liu, policistou, který do Ameriky přišel z Číny jako dvanáctiletý chlapec, se teprve čeká.

Z Ramosova pohřbu se stala mimo jiné příležitost k rozkrytí některých ran, které trápí nejen Ameriku, ale i konkrétně město New York, v němž běloši tvoří méně než polovinu obyvatel a černoši představují více než čtvrtinu populace – podobně jako Hispánci.

Zatímco viceprezident Joe Biden, který oba policisty označil za ztělesnění toho nejlepšího z New Yorku, byl přivítán přítomnými policisty celkem pozitivně, starosta Bill de Blasio na tom byl hůře.

Uvnitř kostela si starosta vysloužil chladný potlesk, ale policisté sledující jeho vystoupení venku na obrazovkách se během jeho řeči demonstrativně obrátili zády.

De Blasia dokonce jejich představitelé označili za spolupachatele dvojnásobné vraždy a případně i smrti dalšího policisty zastřeleného v ten samý den na Floridě.

Vysvětlení je jednoduché. De Blasio, který je ženatý s afroamerickou básnířkou a má dvě děti černé pleti, mnohem více hovořil o svém pochopení pro demonstranty než o tom, jak mu záleží na udržení autority policie a bezpečnosti jejích příslušníků.

Tyto události mohou mnohé odkrýt, ale nemohou uzdravovat. Vždyť například losangeleská policie nyní vyšetřuje incident, při kterém tamní policisté během oslavy zesměšňovali smrt Michaela Browna.

Velká část amerických černochů bude pochopitelně i nadále hledět na policii jako na cizí a represivní sílu.

Mnozí jiní se naopak bojí, že současná situace vede k dramatickému poklesu schopnosti policie udržet si respekt – sám guvernér státu New York Andrew Cuomo s obavami hovořil o tom, jak protestující lidé bez obav křičí policistům urážky přímo do tváře.

Konkrétně New York je město, které si ještě dobře pamatuje doby, kdy v některých částech bylo opravdu nebezpečné jen jít si přes ulici nakoupit, natož pak vstoupit do Central Parku.

Starosta Rudy Giuliani v 90. letech pomocí dosti tvrdých kroků obnovil ve městě pořádek. De Blasio může tento výdobytek snadno zničit.

Obnovit, nebo spíše vytvořit důvěru mezi policií a Afroameričany však nemůže žádný starosta.

Jak vidno, ani dvojí zvolení muže černé pleti do čela státu staré rány nezhojilo. Do té doby se budou někteří Američané bát policistů, ale také policisté některých Američanů.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.