O tom, jaký muž je, vypovídá také to, koho si vybral na cestu životem, případně kdo si vybral jeho. A také to, co ze sebe vzájemně během let udělali – kam sami sebe posunuli, případně přizpůsobili. Zda si slabý muž vzal ještě slabší ženu, aby měl alespoň někoho, kdo se mu bude podřizovat, nebo zda si silná osobnost za partnerku či partnera vzala rovnocenného člověka. Možností je samozřejmě více a každý pár je samozřejmě zcela unikátní.

Platí to i pro politiky. Většina českých činitelů v posledních sto padesáti letech byli muži a většina z této většiny byla ženatá. Vztahuje se to i na politiky na nejvyšších postech, totiž české prezidenty. Publicista Pavel Kosatík už před lety napsal úspěšnou knihu „Osm žen z hradu“, kterou posléze dotáhl až na „Deset žen“ – vesměs partnerek českých hlav států.

Také historik Petr Zídek napsal knihu „Po boku“, která se pro změnu zabývá manželkami premiérů – mnozí z nich, včetně Klementa Gottwalda, Václava Klause nebo Miloše Zemana, se později stali prezidenty, čtenář si tedy může v obou knihách srovnat různé pohledy na tytéž ženy.

Premiérem byl po krátkou dobu už i druhý československý prezident Edvard Beneš. Petr Zídek nedávno věnoval celou knihu Haně Benešové, první dámě, která se stala na nějakou dobu vzorem pro to, jak má první dáma vypadat a jak se má chovat.

Petr Zídek i Pavel Kosatík totiž vystihli důležitou skutečnost, a to že tak jako o muži vypovídá, jakou má manželku, tak také o době vypovídá nejen to, jaké má prezidenty, ale také jaké má první dámy.

Škála prvních dam je snad ještě pestřejší než škála prezidentů. T.G.Masaryk si vzal americkou protestantku přísných morálních nároků a vysoké inteligence – i když Charlotta Masaryková už příliš roli první dámy ze zdravotních důvodů nevykonávala. (Náhradu Masarykovi poskytovala dcera, podobný pokus nechat se místo manželky doprovázet dcerou, podnikl i současný český prezident.)

Další první dámy byly vzdělané i nevzdělané, chytré i hloupé, pasivní i velmi ambiciózní, politické i apolitické. Některé z nich uplatňovaly své ambice přes svého manžela, jiné zas trvaly na tom, že budou pokračovat ve svých vlastních kariérách – včetně například manželky prezidenta Husáka Viery. Ta dokonce zůstala bydlet v Bratislavě, i když její muž už byl plně vázán povinnostmi v Praze.

Ostatně Gustáv Husák byl - podobně jako ještě nejméně jiní dva prezidenti - ženat dvakrát, teoreticky bychom se o takových osobnostech mohli díky dvojímu sňatku dozvědět ještě více.

Ještě jinou informaci by nepochybně poskytla znalost prezidentských přítelkyň – o některých z nich nám dali prezidenti vědět sami, jiné se dokonce o takový status cíleně ucházely. Obor politologie, který by se otázkami vlivu neoficiálních partnerek na politiky zabýval, však zřejmě ještě založen nebyl.

To, zda politik má manželku, která je mu rovnocenným partnerem, nebo přinejmenším oporou, může sehrát obrovskou úlohu. Snad i skutečnost, že státní prezident Emil Hácha v roce 1938 ovdověl, přispělo ke skutečnosti, že svůj beznadějný úkol nesl obtížněji, než by tomu bylo za jiných okolností.

V některých případech je vlastně skoro nespravedlivé, jsou-li první dámy nahlíženy jen prostřednictvím své polooficiální role. Vždyť některé z nich byly nejen neméně pozoruhodnými osobnostmi, jako jejich manželé, ale dokonce je třeba i převyšovaly. Nespravedlivě pozapomenuta je například Irena Svobodová, manželka Ludvíka Svobody.

Touto ženou smýkal osud neméně než s jejím manželem. Paní Svobodová přiměla po nacistické okupaci svého muže, aby odešel ilegálně do Polska a mohl tak bojovat v zahraniční armádě. Ona sama se zapojila do ilegálního odboje, byla pronásledována gestapem a musela se s dcerou skrývat. Její syn během okupace zemřel v koncentračním táboře.

Po válce, když byl její manžel ministrem obrany, pomáhala Červenému kříži. Po boku svému muži stála i po Únoru 1948, kdy byl generál Svoboda krátce vězněn a poté vypovězen na venkov. Snad se dá říci, že Irena Svobodová obstála před dějinami lépe než její muž, válečný hrdina, který v politickém životě vícekrát couvl.

Češi mají už čtvrt století demokracii. Nyní dokonce svého prezidenta volí přímo. Přínos této ústavní změny je sporný, ale jednu výhodu má. Když voliči jdou k urnám vybrat si svého prezidenta, volí si i svou první dámu. A díky tomu mohou lépe vědět, koho posílají na Hrad.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.