Padající cena ropy i klesající výdělky exportérů však nejsou způsobeny západními rejdy, ale příčinami, které leží tisíce kilometrů na jih od ruských hranic.

Momentálně stojí barel ropy Brent asi 70 dolarů. Naposledy byly ceny ropy takhle nízké v roce 2009, to bylo ovšem v době celosvětové krize, kdy významné ekonomiky spotřebovávaly mnohem méně surovin, včetně ropy.

Mezi léty 2011 a 2014 už cena oscilovala kolem 110 dolarů za barel, ale pak náhle v létě spadla na nynějších 70 dolarů, a zdá se, že tam dlouho zůstane.

Změnit to měla schůzka zemí skupiny OPEC, která se konala koncem listopadu. Státy, které vyvážejí tuto surovinu, jsou velmi znepokojeny klesajícími zisky, týká se to nejen Ruska, ale i Venezuely nebo Íránu, tedy typicky států silně finančně závislých na exportu ropy a plynu. Jsou to také země, které se cítí být soupeři Ameriky.

Je tedy pád ropných cen výsledkem amerického komplotu proti „Ose odporu“? Ne tak docela.

Příčiny leží u amerického spojence, totiž Saúdské Arábie, která ovšem jedná na vlastní pěst. Schůzka OPEC skončila neúspěchem pro ty státy, které chtěly Saúdy přimět ke snížení těžby, a tím zvednutí ceny nad 100 dolarů za barel.

Saúdským cílem je v první řadě uškodit Íránu, hlavnímu rivalovi Rijádu. Pro Saúdy je velmi nemilé dívat se, jak se Západ tváří v tvář nebezpečí Islámského státu smiřuje s politickým přežitím syrského prezidenta Asada, tedy chráněnce íránského režimu.

Saúdi také neradi vidí, že Írán je na cestě k jaderné dohodě s Američany a dalšími státy, která by Teheránu ponechala možnost dále obohacovat uran. Vidí také, že západní země jsou ochotny s Íránem začít jednat jako s jinými státy a těší se na nové obchody s touto potenciálně bohatou zemí.

V Rijádu se domnívají, že je to špatné a krátkozraké rozhodnutí. Poukazují na své vlastní zkušenosti s íránským vlivem v Sýrii, Iráku, v Jemenu, Bahrajnu a dalších státech, na kterých Saúdům záleží.

Nízkými cenami ropy Íránce značně oslabují, protože Írán je ze všech států OPEC na exportu nejvíce závislý, k pokrytí rozpočtu se potřebuje dostat nad cenu 120 dolarů. Paradoxně tím Saúdi oslabují současného íránského prezidenta Rúháního, považovaného za představitele umírněnějších sil.

Místo toho ho vystavují tlakům tamních konzervativců, ale ze saúdského hlediska je pravděpodobně jedno, kdo v Íránu vládne. Již očekávaná obnova růstu a výkonu íránského hospodářství se v každém případě komplikuje.

Podle jiných názorů relativně nízká cena ropy alespoň některým státům OPEC vyhovuje, protože poškozuje americké plány na rozvoj vlastní těžby.

V USA v posledních letech otevřeli řadu nových vrtů – nová poptávka v Číně, Indii a dalších státech, případně výpadky dodávek z Libye a Iráku vytlačila světové ceny nahoru. (Američané přidali na světový trh asi 4 miliony barelů denně.)

Americká těžba, například z ropných písků, je dražší než čerpání z vrtů v Perském zálivu, a aby se vyplatila, cena ropy musí být relativně vysoká.

Potíž je, že nikdo neví přesně jak vysoká, a tak pokus přimět americké naftaře k zavření nerentabilních vrtů může přijít jejich soupeře z OPECu dosti draho a nakonec se třeba stejně ukáže jako neúspěšná.

Pro Ameriku jde navíc o velmi dvojsečnou situaci, protože levná ropa pravděpodobně přispěje k obnově růstu po dlouhé a těžké krizi.

Celá rovnice je o to komplikovanější, že dodavatelé, kteří po roce 2011 vypadli a způsobili tak dlouhodobé zvýšení cen, zejména Libye a Irák, se se nyní vracejí na trh s celkovým výkonem asi 3 milionů barelů denně a cenu dále tlačí dolů.

Rusko tedy ztrácí údajných 100 miliard dolarů ročně kvůli nízkým cenám, ale není to nutně kvůli americkému komplotu. Je to spíše souhra mnoha faktorů a také sledování vlastních zájmů ze strany řady zemí.

Moskva nyní může spíše zpytovat svědomí, proč se v posledních letech závislosti své ekonomiky na ropném exportu nezbavila, ale to by bylo v rozporu s podstatou Putinovského systému, který před efektivitou dává přednost jiným cílům – podobné je to i ve zmíněné Venezuele a Íránu.

Může být i hůř. Při pohledu na dlouhodobý vývoj cen si nemůžeme nevšimnout, že před 10 lety stála ropa dokonce jen kolem 40 dolarů. To by ovšem neustál ani takový prezident, jako je Vladimir Putin. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.