Levicová, nebo spíše bychom měli říkat protestní a populistická strana Syriza zvítězila v Řecku se sliby, o kterých bylo předem jasné, že splněny nebudou. To je sice v politice normální, ale rozdíl mezi realitou a snem nesmí být příliš velký.

V případě Syrizy Alexis Tsipras snil ještě poté, co už měl v rukou exekutivní zodpovědnost. Oznámil zvyšování minimální mzdy, opětovné přijímání propuštěných státních úředníků a zastavení privatizačních programů.

Ještě koncem minulého týdne oznámil, že Řecko nehodlá pokračovat v mezinárodním záchranném programu a že nebude přijímat inspektory, kteří každé tři měsíce přijíždějí prověřovat, zda Řecko plní podmínky, na základě kterých pomoc získalo.

Podle Syrizy byly podmínky Evropské unie, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu ponižováním Řecka a prodlužováním krize, která v této zemi dosud panovala.

Tsipras se proto rozhodl, že křehký řecký problém vezme a hodí ho na Evropu s vírou, že Evropa ho chytí. Riziko, které hrozilo jeho vlastí zemi, Tsipras vlastně přesunul na evropské politiky – ať dělají, co umějí.

Ve středu se však atmosféra přece jen změnila. Poté, co ministr financí Varufakis a premiér Tsipras navštívili mimo jiné Řím, Londýn a Paříž, čekal řeckého předsedu vlády zlý Brusel.

Tam se setkal s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem, předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem a zejména předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Tsipras vyjádřil po těchto schůzkách optimismus, ale také, a zejména, nemluvil už o tom, že Řecko odmítá plnit podmínky, na které přistoupila minulá vláda a ani neopakoval, že se s nikým z věřitelských institucí bavit nebude. Juncker pro změnu hovořil o tom, že Unie by mohla být ve vztahu k Řecku „pružná“.

Jak se zdá, deset dnů poté, co vyhrál volby slibováním nesplnitelného a dštěním síry na ty, kdo drží jeho zemi nad vodou, nalezl Tsipras kouzlo vyjednávání a racionální argumentace.

Jeho stanovisko je nyní takové, že zatěžovat Řecko splácením dluhu, který tvoří asi 175 % jeho HDP, není výhodné ani pro Evropu, protože samotné splátky jsou pro současnou řeckou ekonomiku tak vyčerpávající, že se jen těžko může vrátit k silnému růstu a schopnosti skutečně dluhy platit.

Tsipras proto přestal hrozit tím, že nebude platit řecké dluhy, a místo toho nabízí nový přístup, který by řecký dluh, který je převážně dluhem vůči státům eurozóny, byl transformován do dluhopisů, jejichž splátky by se měnily podle toho, jaký by byl růst tamní ekonomiky.

Připomeňme, že v minulosti byl už restrukturalizován dluh ve výši 100 miliard eur, který mělo Řecko vůči soukromým věřitelům. I nadále dluží více než 300 miliard eur, z větší části zemím eurozóny a Evropské centrální bance.

Z tohoto dluhu ovšem díky garancím platí rekordně nízký úrok, což samo o sobě znamená, jako kdyby Řecko dostalo několik miliard ročně – tento polštář financují mimo jiné země, jako je Slovensko.

Zatím navíc platí jen uměle snížené úroky, dluh začne splácet až za 8 let a bude jej platit po 30 let. Řecko také v rámci Evropy rozhodně nevydává nejvyšší podíl svého státního rozpočtu na obsluhu dluhu. Čistě statisticky vzato tedy Řecko není otloukánek Evropy.

Proti dalšímu umazávání dluhů je zejména Německo, které se obává, že by řecký případ spustil řetězovou reakci dalšího odpouštění. Méně hlasitě o tomtéž mluví také Španělé a Portugalci.

Podle nedávného komentáře listu Wall Street Journal dokonce Evropa nakonec obětuje Řecko, nebo přinejmenším jeho členství v eurozóně, aby mohla zachránit Španělsko, čtvrtou největší ekonomiku Unie.

Pro měkčí postoj jsou například Francouzi, se kterými už Řekové jednali, a Tsipras z Bruselu opět letěl do Paříže.

Hollandova vláda má však své vlastní důvody, protože by ráda stanovila precedens dalšího posouvání pravidel ve vlastním zájmu. Ani Paříž se však nehodlá vzdát svých peněz, které u Řeků má.

Výsledek Tsiprasova jednání v Bruselu zatím není zveřejněn a možná bude potřeba dalšího vyjasňování – teprve ve čtvrtek se sejdou země eurozóny, aby jednali mimo jiné právě o řeckých požadavcích.

Prozatím se zdá, že pokud se podaří obměkčit Němce a některé další národy, bude možné lehce pozměnit některé parametry řeckých závazků, pravděpodobně podle zásady vlk se nažral a koza zůstala celá.

Tsipras se do Řecka vrátí jako vítěz nad finančními zloduchy, zatímco Řecko bude přinuceno vést politiku, kterou potřebuje ve vlastním zájmu, pokud chce zůstat v eurozóně – včetně politiky úspor a privatizace.

Jako dárek navíc získá skutečnost, že Řecko se v loňském roce vrátilo k hospodářskému růstu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.