Tento postoj je zcela chybný, neboť každá deideologizace společnosti nejen že není prospěšná, ale ve své podstatě ani není možná. Na uprázdněné místo se neprodleně nějaká ideologie vtlačí. V současné západní Evropě využívá této ideové vyprázdněnosti islám. A i deideologizace je ideologií. A to ideologií relativismu, kde kategorie jako dobro a zlo, pravda a lež a další ztrácejí svou antagonistickou podobu a jsou chybně považovány za rovnocenné.

Pod vlivem vládnoucí třídy a k jejímu prospěchu je v západní civilizaci prosazována ideologie růstu, expanze, osobního zisku a osobní svobody. To, že jednání dle této ideologie dnes naráží na přírodní limity je již zřejmé. Na planetě, která neroste, není možný nekonečný růst, tak jak je v tomto smyslu chápán.

Ideologicky pevně ukotvená a z podstatné části jednotná společnost s jasným cílem a prostředky k jejich dosažení je prospěšná a přinášela by nesporné výhody. Ideologie je stmelujícím prvkem společnosti. A dobrá ideologie umožňuje vytvoření dobře fungující společnosti.

Kde však hledat vhodnou ideologii pro současnou společnost? Když probereme obecné principy tradičních světových ideologií, zjistíme, že jsou obdobné. Ani není možné, aby nebyly. Pro moderního člověka je jen nutné je jinak pojmenovat. Pravda a cesta je jen jedna.

Obecně bych považoval za prospěšné přijmout ideu duchovního růstu jako základní cíl lidské existence. To potom může vést k osobnímu i společenskému štěstí, spokojenosti a rovnováze. Postupným zušlechťováním a naplňováním lidského potenciálu by byly vytvořeny celospolečenské předpoklady k vyřešení palčivých problémů našeho světa.

Jan Sedláček, Slávek Popelka