Poslední výkřik jsme mohli přečíst v pondělích Lidových novinách, kde analytik Pavel Kohout vyzýval, abychom se drželi vlastního úsudku, protože pravdu máme my, a nikoli zbytek Evropy. Všechna ekonomická řešení, zejména ta která pocházejí z Francie nebo Německa, jsou podle něho hlouposti. Hlavním motivem našich nových národních buditelů obhajujících politiku izolacionismu je totiž teze, že jenom my víme, co je pro – minimálně pro Evropu když už ne pro celý svět – správné. 

Je zajímavé, že toto romantické pojetí boje proti všem si dnes osvojili jinak racionální ekonomové i velice technokratický premiér. Národní stereotypy jsou zřejmě nesmrtelné, byť jsme si jich již mnohokrát užili a výsledek byl vždy katastrofální. Vzpomeňme jen posledních dvou zkušeností, kdy jsme v roce 1968 chtěli světu jako jediní ukázat, že může existovat socialismus s lidskou tváří, nebo když po druhé válce jsme chtěli být mostem mezi Východem a Západem. 

S novou vlnou národního obrození souvisí i nové definování národních zájmů. Petr Robejšek, v Hamburku usazený nezávislý poradce, který o sobě tvrdí, že předpověděl sametovou revoluci, psal v poslední době v několika novinách o českých zájmech, které jsou prý zcela jiné, než je směřování EU. Stejně jako většina politiků a ekonomů, kteří se k věci vyjadřují, přiznává přínos pouze volnému trhu. Vše ostatní je v EU zbytečné a škodlivé. To je samozřejmě zcela v protikladu s dosavadním pojetím zahraniční politiky i s chápáním EU, pomineme-li samozřejmě protievropské výstřelky prezidenta Klause. 

Autoři myšlenky demontáže EU se samozřejmě mýlí minimálně v tom, že pracují se statickým modelem, ze kterého vypreparovali jeden prvek – volný trh – a předpokládají, že vše ostatní zůstane tak jako dosud. Nechápou, že jedno ovlivňuje druhé a že by krok směrem k zóně volného trhu nutně vyvolal nepředvídatelné politické kroky. Z toho důvodu je také EU především politický projekt, který má zabránit všem dalším národním konfliktům v Evropě. Principem je existence společného zájmu, který nutí všechny ještě úžeji spolupracovat, a nikoli se vymezovat vůči ostatním. Zajímavé je, že to všichni na evropském kontinentu chápou čím dál silněji, jen my máme dojem, že víme všechno lépe a že ostatní jsou úplní pitomci. 

Zastánci unie volného trhu samozřejmě také zcela pomíjejí, kolik peněz nám z EU přiteklo na stavbu infrastruktury, na zemědělství, vědu a výzkum a podobně. A samozřejmě mohli jsme dostat přijít daleko více, pokud bychom dokázali splnit podmínky čerpání a nesnažili se dotace tunelovat. 

Ačkoli postoj našich analytiků a nezávislých poradců je motivován většinou čistě ideologicky, v případě politiků je zřejmý zcela pragmatický důvod jejich odmítavého postoje k další integraci Evropy. Vliv EU je v naší zemi prospěšný zejména v zavádění standardů demokracie a pravidel civilizovaného světa. To samozřejmě naše politiky omezuje v jejich svobodě svévolně odklánět veřejné prostředky, třeba do spřáteleného soukromého sektoru. 

Až nám tedy bude nějaký politik nebo poradce s emocionálním zanícením poukazovat na naše údajné národní zájmy, nezapomeňme, že máme i své občanské a lidské zájmy. A také si vzpomeňme, jak v životě končívají ti, kteří si myslí, že jenom oni mají pravdu.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.