NSS konstatuje, že kontrola ČNB proběhla v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb. o státní kontrole ve dnech 29.4.2013 – 20.8.2013. Nicméně skutečnost byla taková, že přímo v MSD strávili pracovníci ČNB pouze 4 dny a to 29.4.2013 – 3.5.2013 (kdy 1.5. je státní svátek) Za tyto 4 dny pouze shromáždili podklady a odvezli si je na ČNB. Druhý den po víkendu 7.5.2013 zakázala ČNB de facto MSD jakoukoliv činnost – přijímat vklady a poskytovat úvěry, nakládat s majetkem, (pracovníci ČNB zřejmě studovali podklady a psali příslušné předběžné opatření přes víkend). Takže od 7.5.2013 už vlastně bylo de facto rozhodnuto o ukončení činnosti MSD a nebylo co řešit. Je toto v duchu zákona?

NSS konstatuje, že podnět ke kontrole daly orgány činné v trestním řízení. Nicméně nesporným faktem je, že vyvádění peněz do Hongkongu organizovali pracovníci LBBW Banky, kteří byli ve spojení se skupinou řízenou Aladinem – viz ZDE. Touto svou činností porušovali zákon proti praní špinavých peněz. Není bez zajímavosti, že organizovaná, úzce vzájemně spolupracující, skupina stáních orgánů ve složení Finančně analytický útvar ministerstva financí (FAU), Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) a Česká národní banka (ČNB) zasahovala proti MSD a na banku v zahraničním vlastnictví si zřejmě netroufla.

NSZ ve svém rozhodnutí uvádí, že zástavy nebyly řádně oceněny. Přičemž ocenění zástav prováděli soudní znalci jmenovaní Ministerstvem spravedlnosti (s kulatým razítkem, za jejichž práci de facto ručí Česká republika). Bylo proti nim vedeno trestní stíhání, to však bylo u všech zastaveno, takže jimi zpracované posudky nemohly být nepravdivé, protože zpracování nepravdivého posudku je trestní čin a toho se tito znalci evidentně nedopustili. Takže veškerá argumente v rozsudku NSS o nezajištěných úvěrech nebo o nedostatečném vyhodnocení hodnoty zástav, je neopodstatněná.

NSS by dále mělo vědět, že hodnota transakce neboli kupní cena nemovitosti, může, ale také nemusí být v souladu s tržní hodnotou nemovitosti stanovenou znaleckým posudkem. Zcela objektivně lze na trhu realizovat výhodnou koupi za cenu nižší, než je tržní hodnota. A pokud se soudní znalci nedopustili trestného činu nepravdivého posudku, tak se právě v případě zástav inkriminovaných úvěrů jednalo o takto výhodnou koupi.

MSD prokazatelně mělo funkční řídící a kontrolní systém, protože tento byl v souladu s požadavky ČNB řádně auditován auditorem schváleným členskou schůzí MSD a zároveň schválený ČNB. Výsledky tohoto auditu nerozporovala ani ČNB ani orgány činné v trestním řízení. NSS nepovažoval za vhodné tento audit ve svém rozsudku zmínit.

NSS dále zřejmě vůbec nepochopil princip řízení rizik finanční instituce definovaný v úředním sdělením ČNB ze dne 27. června 2012. V tomto úředním sdělení se konstatuje, že každá instituce může být vystavena úvěrové ztrátě, tato rizika musí zohlednit a je povinna k jejich krytí udržovat přiměřený kapitál. Takže vyšší úrokové sazby u poskytovaných úvěrů navyšovaly vlastní kapitál MSD (tvořily zisk) a tím, v souladu s výše uvedeným úředním sdělením, přispívaly ke krytí rizik MSD. NSS zcela pominul fakt, že na členské schůzi MSD konané dne 24.4.2013 představenstvo z tohoto důvodu navrhlo členské schůzi navýšit vlastní kapitál o zisk roku 2012 ve výši 160 mil. Kč a dále o 200 mil. Kč dalšími členskými vklady – členská schůze toto navýšení schválila. Toto navýšení rovněž odpovídá představě ČNB o výši kapitálové přiměřenosti družstevních záložen. Takže neexistuje něco jako nepřiměřené riziko podstupované finanční institucí ale pouze případné nedostatečné pokrytí rozpoznaných rizik vlastním kapitálem.

NSS uvádí, že účely uváděné žadateli o úvěr byly vágní. Přitom i časopis Ekonom (vydavatelství Economia) uvádí: „Nakoupit výhodně zemědělskou půdu, průběžně vydělávat na nájemném a po letech ji prodat za miliony korun. Jak jednoduché. Tak snadné to skutečně měli třeba ještě před dvěma lety investoři, kteří využili všeobecné krizové letargie a vložili své peníze do zemědělské půdy.“ (Ekonom, č. 19, z 7.-13.5.2015). Ano tak to bylo jednoduché! Je zde jistá reálná míra pravděpodobnosti, že právě financování nákupu nemovitostí byl důvod, proč bylo nutné MSD zastavit.

Jako zlatá nit se celým rozsudkem NSS prolíná údajné porušení § 10 vyhlášky č. 123/2007 Sb. Citace tohoto paragrafu zní:

„Banka nebo družstevní záložna musí zabezpečit, aby veškeré schvalovací a rozhodovací procesy a kontrolní činnosti včetně souvisejících odpovědností, pravomocí a vnitřních předpisů bylo možné zpětně vysledovat (rekonstruovat). K zabezpečení tohoto požadavku slouží též systém uchování informací, který banka nebo družstevní záložna musí zavést a udržovat.“

MSD plnění tohoto paragrafu prokazatelně zabezpečilo, protože vydalo vnitřní předpisy: Výkon spisové služby, Zálohování, uchování a archivace dat a Náležitosti spisové dokumentace úvěrových obchodů. NSS se však nikde nezmínil, že povinností ČNB bylo vydat podle § 9 odstavce (3) písmeno a) Vyhlášky 123/2007 Sb. „přehled vybraných uznávaných standardů“. Ke konkretizaci značně vágního § 10 ČNB žádný standard nevydala. V takovémto případě můžou pracovníci ČNB v jakékoliv finanční instituci argumentovat tím, že její postupy jsou v této oblasti nedostatečné a že oni mají úplně jinou představu. V civilizovaném právní státě ke každému zákonu existuje výklad.

NSS dále uvádí, že mezi měsíci březen 2013 až červen 2013 došlo ke skokovému rozdílů v kategorizaci pohledávek. Opět ale nevzal v úvahu, že organizovaná skupina státních institucí nastavila MSD takové podmínky, že MSD muselo zcela nutně jít do insolvence. Již koncem dubna zablokovalo VSZ peníze dlužníků MSD v rozsahu cca 400 mil. Kč, takže tito zcela logicky nemohli plnit své platební povinnosti. V průběhu května došlo k zablokování peněz na účtech MSD v celkovém objemu cca 2,3 miliardy Kč a 7. května zakázala ČNB MSD provádět jakoukoliv výdělečnou činnost a nakládat s majetkem. Za těchto podmínek by v průběhu hodin zkrachovala jakákoliv banka na světě.

NSS ve svých závěrech v podstatě zpochybňuje účinnost systému soudních znalců, když tvrdí, že jejich posudky jsou natolik nespolehlivé, že si je musí každý laik překontrolovat. Nevím o tom, že by Ministerstvo spravedlnosti varovalo občany a instituce, že jím jmenovaní soudní znalci „s kulatým razítkem“ jsou nespolehliví a zpracovávají nepravdivé posudky. Ostatně ani v tomto případě ČNB nevydala žádný uznávaný standard.

NSS také z cela nekriticky přebírá tvrzení, že žadatelé o úvěr nemuseli vynaložit vlastní zdroje. To však zcela prokazatelně není pravda, protože žadatelé o úvěr vynaložili vlastní zdroje na nákup nemovitostí, které sloužily jako zástava úvěrů. Navíc i podle VSZ tyto nemovitosti byly nakoupeny krátce před žádostí o úvěr což dokazuje, že dlužníci zahájili projekt ještě před čerpáním úvěrů nákupem nemovitostí z vlastních zdrojů.

Navíc MSD k zajištění přístupu k nemovitostem nakoupeným dlužníkem z úvěru vyžadovalo vlastní bianko směnku podepsanou společností čerpající úvěr a avalovanou jejím společníkem. Zde NSS mylně uvádí, že byl podstatný majetek společníka. Podstatou byla skutečnost, že přes tuto směnku by se MSD, v případě defaultu, dostalo k nově nakoupeným nemovitostem.

Za pozornost rovněž stojí skutečnost, že ČNB označila Systém sledování vazeb pro identifikaci ekonomicky spjatých skupin, který používalo Ministerstvo průmyslu a obchodu na identifikaci ekonomicky spjatých skupin pro účely přidělování dotací za nedostatečný. MSD tímto systémem vyhodnocovalo ekonomicky spjaté skupiny u všech schvalovaných úvěrů.

Za naprosto skandální je nutno považovat tvrzení ČNB o schvalování úvěrů v rámci minut, které od ní přebíraly všechny další instituce včetně NSS. ČNB strávila v MSD jen čtyři dny, tak nemohla posoudit celý proces schvalování úvěrů od předložení prvních podkladů žadatelem o úvěr až po podpis úvěrových smluv. Zodpovědně mohu prohlásit, že schválení úvěrů trvalo v MSD v průměru 7-8 týdnů. Je to podobné, jako kdybyste sledovali v televizi podpis důležité mezinárodní smlouvy a prohlásili jste: „podívejte se na ty nezodpovědné státníky, oni to podepsali během pěti minut, aniž si ten dokument přečetli!“.

ČNB se zcela nepřípustným způsobem snaží zbavit své zodpovědnosti, když tvrdí, že u členů úvěrové komise neposuzovala konflikt zájmů. Proč tedy konflikt zájmů posuzovala u členů kontrolní komise? Navíc, kdyby alespoň někteří členové úvěrové komise nebyli z úvěrového oddělení, tak by byla na stole námitka, že o žádosti o úvěr neměli dostatek informací, aby mohli kvalifikovaně rozhodnout. ČNB velice dobře věděla na jakých pozicích členové úvěrové komise v MSD pracují. NSS toto tvrzení zcela nekriticky přijímá a obhajuje.

NSS obhajuje ČNB a dává ji za pravdu, že nemohla znát situaci v MSD – instituce pověřená dohledem nad finančním sektorem! Původně byl v zákoně č. 87/1995 Sb. o spořitelních družstvech §21 odstavec (3) (který byl později zrušen) kde se praví, že ČNB alespoň jednou ročně přezkoumává bezpečný a spolehlivý provoz družstevní záložny. V MSD tento přezkum neudělala ani jednou – až 29.4.2023. Navíc bývalý guvernér ČNB, Miroslav Singer, veřejně přiznal, že ČNB neměla na kontrolu družstevních záložen kapacitu (čili že vědomě neplnila svou povinnost).

Zamítnutí kasační stížnosti s poukazem že se jednalo o případ závažných a systémových nedostatků je v přímém rozporu se skutečností, že ČNB později udělila bankovní licenci družstevní záložně, které úplně stejným způsobem opakovaně a systematicky porušovala své povinnosti. Viz ZDE.

Jan Zavřel