Důvodem nebyly jeho odborné kvality, ty jsou naopak vysoké, ale fakt, že si dovolil kritizovat ruskou okupaci Krymu. Holt současné Rusko má blízko ke komunistickému Sovětskému svazu víc, než si myslíme. Vyhazování lidí z práce za názory, to je taková rudá specialita. Přesně to vystihl Martin Nebeský v diskusi pod článkem na iDNES.cz. „Asi se tam vrací doba, jaká byla u nás, kdy majitelé těch nejlepší mozků buď myli výlohy, topili koksem, čerpali vodu z vrtů, nebo rovnou v lágrech dolovali uran. Fakt je, že nejlepšího vzdělání se dalo získat právě od těchto lidí a právě v místech, která jsem vyjmenoval.“

Profesor Zubov získal významné ocenění od Masarykovy univerzity v mém rodném Brně a já jsem za to moc rád. A podle reakcí na sociálních sítích a webových diskusích, s tím souhlasí většina slušných lidí. On je mimo jiné editorem a spoluautorem vynikající dvoudílné knihy Dějiny Ruska 20. století. To je nejlepší dílo, které u nás o této problematice vyšlo. Tato publikace rehabilituje carskou éru začátku minulého století a dokazuje, že zásluhou reforem premiéra Pjotra Arkaďjeviče Stolypina z roku 1907 zažilo Rusko před první světovou válkou solidní ekonomický růst, kterým předčilo většinu zemí na světě. Například těžba uhlí se v letech 1905 až 1913 téměř zdvojnásobila, výroba železa vzrostla o třetinu a délka železnic dosáhla před I. světovou válkou více než 70 tisíc kilometrů. Slibný ekonomický vývoj však přerušily Stolypinovo zavraždění v roce 1911 a zvláště pak celosvětový válečný konflikt o tři roky později. Zajímavý je rovněž údaj, že dělníkova mzda byla v roce 1913 reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se dalo z výdělků koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty.