Agrárnický politik Ladislav Feierabend ve své knize Beneš mezi Londýnem a Moskvou popisuje rozhovor novináře Ivana Herbena s prezidentem Edvardem Benešem v červnu 1945 na Pražském hradě, který se tehdy mimořádně rozčílil, takže musel jít do zahrady na čerstvý vzduch.

„Tam jsme se procházeli sami dva a prezident znovu a znovu opakoval, že má nyní diplomatické dokumenty o tom, že Sověty nás za Mnichova zradily stejně jako Daladier a Chamberlain a že vůbec neměly v úmyslu nám pomoci. Že jejich ochota byla předstíraná a byl to pouze obvyklý komunistický trik. „Já to dokážu. Já odhalím ten podvod sovětské diplomacie a našich komunistů,“ vykřikoval prezident s pěstmi zaťatými nad hlavou, jak jsem ho nikdy v životě předtím neviděl.“

To jsou vážná slova, ale není proč jim nevěřit. Už z toho prostého důvodu, že prezident Beneš neměl důvod ke lhaní. To, že sovětští představitelé svoji účast s Československem jenom předstírali, a jejich vůdce - krvavý komunistický diktátor Josef Stalin vůbec neměl zájem skutečně Československu pomoci, dosvědčují i další přímé a nepřímé důkazy.

Tak například Kreml v jedné depeši nabádá sovětského vyslance v Praze Sergeje Alexandrovského, aby československým zástupcům sice řekl, že Sovětský svaz je ochoten nás podpořit proti hitlerovskému Německu, ale aby se v žádném případě k ničemu určitému nezavazoval. A tak to také dopadlo. Na dotaz prezidenta Beneše, jak tedy konkrétně nám Sověti chtějí pomoci, odpověděl ambasador Alexandrovskij mlhavě a neurčitě. SSSR s námi sice měl uzavřenou spojeneckou smlouvu z května 1935, ta však byla vázána na pomoc Francie.

Stalin také dobře věděl, že Rudá armáda se k nám nemá jak dostat, protože tehdejší Československo nemělo se Sovětským svazem přímé hranice a Polsko i Rumunsko nechtělo pustit jeho vojáky přes své území. Čemuž se ovšem kvůli zločinnému charakteru sovětského režimu nelze divit.

A jak to s námi Moskva tehdy skutečně myslela, dokazují i pozdější události v roce 1939. Tehdejší sovětský lidový komisař (ministr) zahraničních věcí Max Litvinov už 23. března 1939 napsal Stalinovi (tedy ještě před uzavřením paktu Molotov – Ribbentrop), že SSSR de facto likvidaci Československa uznává, ale tehdejší čs. vyslanec Zdeněk Fierlinger zatím může zůstat v Moskvě. Fierlingerovi pak Litvinov osobně sdělil, že jeho zastupování Československa již nemá žádný praktický význam a sovětská vláda s ním nemůže jednat o žádných záležitostech.

Takže ano, Sovětský svaz nám v září 1938 ve skutečnosti nechtěl pomoci, lidem jenom lhal a dával neurčité sliby.

(Text byl zveřejněn jako moje glosa v MF DNES 26. 9. 2018)