„Obávám se, že došlo k zásadnímu porušení dělby moci v České republice a k nehoráznému politickému nátlaku a ohrožení svobody slova klíčového veřejnoprávního média,“ uvedla Jana Bobošíková. „Navíc ani Senát Parlamentu ČR, ani ministr kultury Vlády ČR nemohou rozhodovat o zákonnosti. Od toho jsou v právním státě nezávislé soudy, nikoliv politické tribunály,“ dodala prezidentka ISDe.

Dne 19. listopadu 2020 přijal Senát usnesení, které konstatuje, že „Rada České televize odvolala dozorčí komisi a má za to, že způsob tohoto odvolání nebyl v souladu se zákonem o České televizi“; „žádá Volební výbor Poslanecké sněmovny, aby se na své nejbližší schůzi těmito pochybeními ze strany Rady České televize zabýval“; a „vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby v případě potvrzení porušení Zákona o České televizi členy Rady ČT zvážila odvolání těch členů Rady ČT, kteří se protizákonného jednání dopustili“.

Dne 24. listopadu 2020 zveřejnil ministr kultury Lubomír Zaorálek na sociální síti Facebook příspěvek s označením „Rada ČT by měla respektovat zákon“, ve kterém konstatuje, že ho znepokojuje chaos, který v posledních dnech vyvolává jednání Rady ČT. „Při odvolání dozorčí komise Rada ČT zřejmě úplně ignorovala znění zákona.“ Takový závěr přitom není podložený žádnou právní analýzou a nezakládá se na pravdě.

Senát Parlamentu ČR v rozporu se svými kompetencemi vyvozuje pochybnosti o jednání členů Rady České televize, konstatuje protiprávnost způsobu odvolání (aniž by k tomu však uvedl jakékoliv argumenty) a vyvíjí nežádoucí nátlak na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby se tímto aktem z pozice orgánu, kterému je Rada odpovědná, zabývala, její členy odvolala a narušuje dělbu moci a nezávislost České televize, resp. její Rady.

Senát Parlamentu ČR – orgán moci zákonodárné – a ministr kultury jako člen vlády a reprezentant moci výkonné zasahují do kompetencí svěřené ústavním pořádkem i samotnými principy fungování státu orgánům moci soudní. Tím dochází k vážnému ohrožení nezávislosti klíčového orgánu České televize dohlížejícího nejen na hospodaření, ale i na složky veřejné služby v oblasti poskytování informací, vytváření a šíření programu a rozvíjení kulturní identity – tedy Rady České televize, která hlídá rozpočet i obsah veřejnoprávního vysílání. Dochází také k zásahům do jeho činnosti orgánem – Senátem Parlamentu ČR, který k tomu není zákonem zmocněn, přičemž tento zásah odporuje základnímu principu evropského právního státu – dělby moci.

Orgán moci zákonodárné ani výkonné (v tomto případě ministr kultury) nesmí přebírat funkce moci soudní a svým usnesením rozhodovat, zda došlo či nedošlo k porušení zákona.

Nezávislost televizního vysílání představuje záruku obecné zásady svobody projevu a informací zakotvené v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech.

V České republice proti takovému jednání neexistuje opravný prostředek. Smyslem stížnosti je zjistit, zda bylo jednání horní komory Parlamentu ČR a ministra kultury v souladu s právem Evropské unie, a zda existuje opravný prostředek na nadnárodní úrovni komunitárního práva EU.

Dopis se stížností byl přijat a zaevidován Zastoupením Evropské komise v ČR dne 29. listopadu 2020.