Víme, že toto uskupení bere hlasy nejenom pravicovým stranám, ale i sociální demokracii. Tento pohyb není vůbec nelogický.
ČSSD a ANO se před volbami v roce 2013 shodly ve svém hlavním programovém bodu – zlepšit fungování státu. Jejich ambice a cíl vládnutí jsou stejné.
Rozdíl by mohl být snad jen v tom, co se tím lepším fungováním myslí. I zde však můžeme sledovat jisté sbližování obou uskupení. Andrej Babiš akcentuje sociální rovinu role státu a říká, že je ostuda, když máme 25 let po Listopadu bezmála milion lidí na hranici chudoby.
Milan Chovanec se tváří jako schopný manažer, pro kterého je na prvním místě, aby vše běželo jako na drátkách a nenastal žádný zádrhel, proto chce raději syrské uprchlíky přijmout jen symbolicky.
Kandidátka na místopředsedkyni strany Lenka Teska Arnoštová sama přiznala, že do sociální demokracie ji přivedla možnost dalšího kariérního růstu.
Bohuslav Sobotka se zdá být plně zaměstnám tím, aby vládu udržel vůbec pohromadě. A aby si příliš velkou odvahou nekomplikoval vládnutí, k rostoucí islamofobii mlčí.
Může ale sociální demokracie na tomto poli a tímto stylem konkurovat hnutí ANO? Ve schopnosti zajistit hladké fungování státu Andrej Babiš ČSSD vždy porazí. Můžeme mu předhazovat, že rozumí řízení firmy, ne státu, ale stejně jako dokázal přizpůsobit politické hnutí tomu, na co je zvyklý, zvládne to i se státem.
Andrej Babiš si stěžuje, jak to jde všechno strašně pomalu. Státní správa asi ještě není na stejné vlně jako on. Také ho zdržují koaliční partneři, ale to vše se časem poddá.
Stejně jako si úředníci zvyknou makat, dříve či později se i koaliční partneři mohou dostat do postavení, kdy budou předsedovi ANO natolik zavázáni, že se spokojí s rolí Babišova výkonného aparátu.
Sociální demokracie je v situaci, kdy stále ještě může hnutí ANO konkurovat. Důležité bude, jaký typ lidí si v březnu zvolí do svého čela a zda lidé jako Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek, ale třeba i Michaela Marksová Tominová či Jan Hamáček najdou odvahu říkat, že sociální demokracie nabízí víc než dobré fungování.
Mít stabilní vládu, zvýšit minimální mzdu a valorizovat penze či vést srozumitelnou zahraniční politiku, tím se odchod voličů k Andreji Babišovi zastavit nedá. Něco podobného by zvládl i on.
Nemůže být ale představitelem demokratického hnutí, které občanům nabízí možnost se plně občansky a politicky realizovat. Lidem v ANO to umožňuje pouze „odsud posud“.
Jen tak se může sociální demokracie vůči předsedovi ANO vymezit. Radikálnější levicovou politiku si vzhledem ke svým koaličním partnerům dovolit nemůže.
Nejdříve ze všeho se ale ČSSD musí stát stranou, kde nefungují hlasovací mašinérie a která svým členům umí nabídnout smysluplnou činnost.
Sociální demokracie takovou stranou být může, ale uvidíme, zda se na březnovém sjezdu bude mluvit o něčem jiném, než o tom, jak se v České republice začíná žít lépe… asi stejně jako se to o pár týdnů dříve bude říkat na sněmu ANO.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas