V minulých volbách do Poslanecké sněmovny se, co se týče počtu stran, které uspěly, neodehrávala žádná významná změna. Poslanecké mandáty získalo celkem pět uskupení stejně jako v několika předchozích volbách. Mohlo by se zdát, že český stranický systém je stabilizovaný a k žádné velké revoluci se neschyluje. ČSSD a ODS sice výrazně ubyli voliči, přesto obě strany opět obsadily první dvě místa. KDU-ČSL byla vystřídána TOP 09. Komunisté zůstali a Stranu zelených nahradily Věci veřejné.  

Takže kdepak nějaké přelomové přeskupování voličů. Přesto k němu došlo. Minulé volby byly výjimečné v tom, že v nich propadlo mnohem více hlasů než dříve. V roce 2006 pouhá jedna strana, která se do Poslanecké sněmovny nedostala, měla více než jedno procento hlasů. V minulých volbách byla situace odlišná. Těchto stran bylo celkem pět a dohromady obdržely bezmála 16 procent hlasů.  

Jak jsme na tom dnes? Byly propadlé hlasy náhodnou shodou okolností nebo příznakem nového trendu? Podle posledních třech průzkumů agentury Factum Invenio by se do Poslanecké sněmovny dostalo šest politických stran. Ve dvou případech byla stávající sestava bez VV doplněna o KDU-ČSL a SZ a v jednom o KDU-ČSL a Stranu práv občanů – zemanovce. Do Poslanecké sněmovny by se tak nově mohlo dostat až sedm uskupení.  

A jak jsou na tom další strany? V červnovém průzkumu získala Strana svobodných občanů Petra Macha 4,2%, Paroubkova LEV21 3,1% a Suverenita Jany Bobošíkové 2,9 %. U všech těchto stran je viditelný rostoucí trend. K tomu si přidejme ještě Babišovo hnutí ANO 2011, které se rovněž s největší pravděpodobností příštích voleb zúčastní. V průzkumech se ještě neobjevuje, ale jeho potenciál je už nyní zřejmý.  

Důležitou otázkou je, kdy přesně se příští volby uskuteční. Pozvolný rozpad vládní koalice pokračuje a důvodů pro předčasné volby přibývá. Sebezáchovný pud poslanců je ale velký, takže lze spoléhat na to, že současná tristní situace v nové rozdání karet jen tak nevyústí. Na to je vidina ztráty poslaneckého mandátu příliš bolestivá. Vsadit si je možné i na to, že chování současné vládní elity povede spíše k poklesu preferencí jejich stran než naopak.  

Kauza CASA asi TOP 09 žádné nové hlasy nepřinese. Stejně tak Nečasovo odvolání ministra Pospíšila a jmenování Pavla Blažka pro ODS žádné velké terno z hlediska popularity nebude. Když se přesuneme k opozici, tak ČSSD po kauze Davida Ratha přišla o několik procent hlasů. Možná se jí to podaří napravit, ale kdoví, co do voleb ještě přijde. Jiný případ jsou komunisté. Jejich preference v uplynulých měsících o něco poklesly, přesto se ale tato strana podle agentury Factum Invenio a CVVM drží stabilně na druhém místě za ČSSD. I to je známka toho, že se cosi děje.  

K čemu to celé může spět? Představme si Poslaneckou sněmovnu, ve které sedí osm, ale třeba také jedenáct politických stran. Směsice by to byla dosti pestrá. Zkusme si ji personifikovat pomocí hlavních zástupců těchto uskupení. Vedle sebe tak najednou máme: Petra Nečase, Miloše Zemana, Miroslava Kalouska, Jiřího Paroubka, Pavla Lišku, Vojtěcha Filipa, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka, Petra Macha, Bohuslava Sobotku a Janu Bobošíkovou. Už jen tento výčet, který je třeba brát s velkou nadsázkou, krásně ztělesňuje, co nám hrozí.  

Voliči zkrátka nemohou volit jiné strany, než které se jim nabídnou. A jestliže jsou nespokojení s těmi, které v Poslanecké sněmovně zasedají, zvolí ty výše zmíněné, pokud se do voleb neobjeví ještě nějaké další. Výsledkem ale v každém případě bude totálně rozdrobená Poslanecká sněmovna, ve které i ta méně problematická uskupení budou závislá na těch horších. Vrcholem všeho se stane sestavování a udržování vládní koalice. Vítězné straně se docela dobře může stát, že k jejímu sestavení nebude potřebovat jednoho či dva koaliční partnery, ale třeba i čtyři. To bude teprve ta pravá legrace.

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty