Je smutné, že máme kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni za cizí žold jít proti hospodářským zájmům producentů z vlastního národa. Platí zde ono dávno mnohokrát citované „za hrstku rýže svým pánům oddaně ruku líže“.

Mnohokrát bylo řečeno, že český sedlák by měl živit lidi žijící v české kotlině. Tato prostá pravda byla v nákladné, hromadnými sdělovacími prostředky podporované kampani, rozpoutané kolem novelizace zákona o potravinách, rozdrcena překrucovanými fakty. Tvrdilo se například, že všechny položky vyjmenované v příloze zákona, musí být zastoupeny v požadovaném procentu na pultech supermarketů.

Jen europoslanec za SPD Ivan David pochopil, že novelizace zákona o potravinách pracuje s celkovým váhovým procentem českých potravin v sortimentu supermarketů. To by představovalo například menší váhové procento masa nahradit větším váhovým procentem brambor. Celkové váhové procento všech v příloze uvedených 120 produktů pak mělo ve vyjmenovaných letech 2021 dosáhnout 55% a v roce 2027 to mělo být konečných 73%.

V mnoha mediálních masážích ve kterých spolu s dalšími českými vlasteneckými přitakávači vystupoval prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Prouza, bylo často ironicky zdůrazňováno, že musí být v sortimentu dodrženo 55% českých čili papriček nebo české soli. Tato, v pravdě biblická pravda, byla předhazována nic nechápajícímu obecenstvu, které nad tím muselo samozřejmě kroutit hlavou. Pokud by to byla pravda, pak by takou pitomost musel vymyslet zákonodárce jen v podroušeném stavu. Umně překroutit dobře myšlenou věc do idiotské podoby nedělalo těm žoldnéřům ve službách cizího kapitálu žádný problém.

Často byla zdůrazňována myšlenka, že budou české potraviny drahé. Při této příležitosti je dobré si připomenout, že naši producenti brambor neměli šanci se letos zbavit zásob svých vypěstovaných brambor za 2 až 3 koruny za kilo. Shodou okolností je to komodita, která by byla schopna z velké části plnit to uvažované váhové procento nabízených potravin z české provenience na pultech již zmíněných supermarketů vlastněných cizím kapitálem.

Nezájem o české brambory ze strany velkých obchodních odběratelů má dopad na pěstitelské plochy, které jsou redukovány na přibližně jednu čtvrtinu proti roku 1989. Obdobně je to s plochami zeleniny ovoce, cukrovky, přadného lnu. K tomu se musí ještě připomenout redukce živočišné výroby a z toho vyplývající redukce pícnin. Důsledky jsou viditelné vždy, když kvete řepka a všeho znalí spotřebitelé řvou ty svoje odborné názory na zemědělství na sociálních sítích.

Nemá smysl neustále omílat jednoduché selské pravdy, které nejsou záměrně poslouchány našimi politiky. Dovoluji si jen upozornit, že národ, který nemá pod kontrolou svoji pitnou vodu a produkci svých základních potravin riskuje stejně jako opilec přecházející během plného provozu osmi proudovou dálnici.

Jaroslav Kopista
soukromý zemědělec
předseda Agrární komory Chrudim