Jestliže namísto jasného stanoviska ve svém volebním programu odkazuje občany/voliče na jiný, fakticky náhradní způsob hlasování (tedy referendum), který je vhodný v období povolebním, nikoliv však předvolebním, je zřejmé, že žádný jednoznačný záměr vystoupit nemá a pouze taktizuje. Současně tak relativizuje svůj předstíraný záměr z EU skutečně vystoupit. Vzbuzuje přitom důvodné podezření, že je dokonce proti takovému vystoupení.

Za situace, kdy je dnes EU silně smluvně provázáno s NATO, je skutečný záměr takových stran a politiků ještě zřejmější v případě, kdy jsou dotyční pro referendum o vystoupení z EU a současně pro zachování naší účasti v NATO. Pak je již zcela evidentní, že jde opět o další manipulaci s voliči. Nejvíce pak s těmi, kteří nevidí, neslyší, nepřemýšlejí, jen věří či fandí. Odkaz v tomto případě na Velkou Británii, která i po ohlášení brexitu zůstává členem NATO, je nesprávný, protože některé členské země NATO mají s touto organizací nasmlouvaná určitá speciální ujednání. Ta se však ČR netýkají. V těchto volbách bude třeba hrát s voliči již s otevřenými kartami, na což si mnohé strany po své dosavadní dlouholeté praxi budou jen těžko zvykat. Některé nové strany, jako je ANS, tak naopak hrají již od samého počátku.

Pojďme si nejprve připomenout, kdy jsou na řadě volby a kdy a k jakému účelu lze použít referenda.

Celostátní volby do PS ČR (nebo snad již Čechie?) se konají 1x za 4 roky, jde-li o volby řád-né, v případě zkráceného volebního období z důvodu nestabilní politické situace pak i v kratším období (volby mimořádné). Lidé volí (své?) zástupce podle nabídky na kandidát-kách jednotlivých politických stran, přičemž příslušné politické strany si ale občané/voliči vybírají (či vybírat by měli) podle volebních programů těchto stran. Nejlépe každý podle vlastních zájmů svých a své rodiny, a tedy i podle vlastního výběru.

Referendum se obvykle vyhlašuje (či má být vyhlašováno) k rozhodování jednotlivých důleži-tých otázek v období mezi volbami. V případě referenda tedy jde o názor občanů/voličů pouze na určitý vybraný problém a způsob jeho řešení. Nejde tudíž (na rozdíl od voleb) o posuzování nějakého komplexního programu (či celého balíku otázek). V obou případech se nicméně jedná o technický prostředek, jak zjistit názor občanů/voličů k určitému souhrnu problémů a jejich řešení (volby) nebo k určitému výsekovému problému a jeho řešení (referendum). Ani v jednom z případů výběr vhodného technického prostředku (s ohledem na dobu hlasování občanů a na rozsah řešené problematiky) nepředznamenává jakkoliv výsledek takového hla-sování.

Jak však ukazuje současná praxe, v případě voleb tuto skutečnost nikdo nezpochybňuje, za-tímco v případě referenda je technický prostředek mylně zaměňován za obsah či dokonce pře-dem za výsledek rozhodování občanů/voličů. Občané/voliči jsou tak postupně manipulováni do představy, že je-li někdo pro referendum o vystoupení např. z EU, je automaticky pro toto vystoupení. To je však velký omyl.

Jestliže některá politická strana či politik navrhuje referendum např. k vystoupení z EU, nedává tím vůbec najevo svůj postoj k dané otázce. Jeho (její) příznivci však mají mylně za to, že tím příslušná politická strana či politik jednoznačně prosazuje náš odchod z EU. Není tomu tak, neprosazuje ho tím vůbec, natož jednoznačně. Pouze od sebe celý problém a jeho řešení odsunuje.

(autor je první místopředseda Aliance národních sil)