Poslední verbální počin policejního prezidenta v podobě útoku na ženy ukázal nejenom to, jak policie uvažuje o ženách, ale také jak uvažuje o občanech, z jejichž peněz policisté žijí. A to doslova.

Už od roku 2013 si policie dovoluje ve vztahu k moci zákonodárné, k moci soudní, dovoluje si také vůči aktivistům, a vůči obyvatelům naší země obecně.

Policie České republiky začala zejména v posledních třech letech plnit roli nikoli vojensky řízené organizace, zajišťující bezpečnost, nýbrž roli molochu, připomínajícího sebranku, jejímž hlavním cílem je na zadání ubližovat, ponižovat, dehonestovat kohokoliv, to vše s přihlížením vlády, která z takového jednání policie těží v podobě vlastní bezpečnosti.

I když s tou bezpečností to asi také nebude kdoví jaké. Přeci v ochranné službě působil nějaký narkoman,že?

Nově se staly terčem policie ústy policejního prezidenta ženy, které si prý často vymýšlejí znásilnění nebo kdoví co. Pan policejní prezident by měl mlčet, pokud o problematice, která se týká jednání žen v sociálně krizových situacích ví kulové.

Naopak by se měl pan policejní prezident vyjádřit k účelovým trestním řízením, která mají či měla za cíl shromáždění informací například o aktérech arbitráže DIAG HUMAN SE vs. Česká republika - Ministerstvo financí.

Pan policejní prezident by také mohl obsáhle vyprávět o tom, jak se nevyšetřila uspokojivě kauza shořelého a k posteli připoutaného vězně v plzeňské věznici.

Když je hlavním tématem policejního prezidenta prý dobře a profesionálně vedená pražská policie, mohl by obsáhle pohovořit o tom, jak funguje - zejména finančně - odbor zvláštních činností Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

Zdá se, že policejní prezident, stejně jako policie, sází na jistotu, a když jde o policejní projevy, kope raději/výhradně do těch, kteří se nemohou bránit.

A policejní chování? To zná za poslední tři roky celá republika.

Jindřich Karel