Jak sdělují média, hlavní vzpomínkové akce k tomuto výročí budou, jak to ostatně bývá tradičním zvykem, probíhat v Praze na Václavském náměstí. Vzpomínkové akce údajně vyvrcholí „mega“ koncertem právě na Václavském náměstí, kde zazní největší hity 60. let v podání současných zpěváků. Zde se dostáváme k oné „maličkosti“ v podobě vystoupení současných zpěváků. Ono totiž není vystoupení jako vystoupení, stejně jako není výročí jako výročí. Řada našich současných zpěváků není ani zdaleka loajální současné politice, natož  Rusku v souvislosti s výročím „okupace“. Připočteme-li k tomu propagandistickou masáž o militantní politice Ruska a nebezpečí, které nám a celé Evropě od něj hrozí, stejně jako řada dalších protiruských provokací není pochyb o tom, jaký postoj a názor má většina našich současných zpěváků k Rusku. Upřímně řečeno, až na vzácné výjimky je jejich vztah k Rusku ani ne tak chladný, jako vyloženě záporný až odtaživý a s názory, které je lepší nepublikovat.

Nicméně, je zde výročí a s ním nemalá příležitost si v rámci „vzpomínkových akcí“ pěkně namazat kapsu! Lze totiž dost vážně pochybovat, že by vystoupení současných zpěváků mělo charitativní charakter, nebo že by se snad zřekli honoráře! To už sám význam této významné akce vylučuje, protože 50. výročí je mimořádně důležité. Tomu také musí odpovídat rozsah, rozměr a vyznění, což samo o sobě předpokládá, že na nějakou tu korunu by se nemuselo hledět. Jinými slovy, když vzpomínková akce, tak ať to stojí za to, takové výročí není každý den zvláště, jedná-li se pro národ tak tragickou událost, jakou byla okupace Československa.

A tak naši slavní zpěváci a zpěvačky, využívajíc této mimořádné příležitosti, při vědomí výnosného kšeftu budou nadšeně, na oko i (nevěrohodně) vlastenecky dout své plíce při prezentaci těch největších hitů 60. let, aby projevili odpor a nesouhlas nejen s dávnou okupací, ale i skrytě proti současné politice Ruska a tendenci našich některých politiků v jejich kontaktech s RF. Zkrátka, tato akce, jakkoli je svým obsahem pro účinkující ideologicky a nacionálně negativní a nesourodá, přesto ve smyslu „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ si naši umělci a zpěváci nejen „zadují“, ale především, pěkně napakují. Komu či při jaké příležitosti vystupují není zřejmě zas až tak důležité.

Apropó, ještě jedna poznámka. Nevím, zda je to typicky jen naše polistopadová zvyklost, nebo se to praktikuje i v jiných státech, ale kdykoliv se jedná-li se významnou událost státního či jinak vrcholného významu, na jejich realizaci se mj. vždy nemalou měrou podílí i muzika, tedy vystoupení populárních hudebních skupin a zpěváků, často s repertoárem, který má jen malý, nebo také žádná vztah k dané události. Nabízí se otázka, zde to není záměrné, aby si jistí vlivní lidé, resp. politická scéna udržela vliv na jedné straně a loajalitu „umělců“ na straně druhé. Vystoupení jiných kulturních těles a subjektů, např. folklorní, komorní, dětské apod. jsou málo časté, až ojedinělé. Je to snad proto, že návštěvnost na těchto vystoupeních, alias  „koncertech“ jde z velké části na vrub mladých (samozřejmě platících) lidí? Že tyto akce, kromě „kulturního(!)“ zážitku současně mají i ne nezajímavé vedlejší efekty, jako je byznys, drogy apod.?

Lze také seriozně pochybovat o tom, zda kulturní a obsahová úroveň (repertoár) těchto vystoupení zcela odpovídá charakteru a významu dané akce. Zdá se, že se úroveň oslav nebo významných událostí dostala jen do roviny komerčního významu vystupováním či účinkováním hudebních skupin a zpěváků tzv. populární hudby, bez širšího kulturního, uměleckého nebo esteticko - výchovného vlivu či efektu. Ale to už  je  zase problém z jiného soudku.

Jiří Baťa