Jaksi mu nedochází, že režim, byť pod kuratelou komunistů, umožnil jeho otci herecky, ale také lidsky vyniknout, že navzdory synem tolik nenáviděného režimu, mu umožnil mít rodinu, v níž vychoval své syny. Pohříchu ten mladší se v dospělosti a ve značně jiném společenském režimu, projevil velmi osobitým, morálně značně odlišným charakterem.

Ten amoralismus pana J. Hrušínského spočívá v tom, že s velkým sebevědomím a nadutostí, které mu umožňuje téměř fanatická přízeň jisté společensky-politického občanského seskupení, veřejně publikovaného jako „pražská kavárna“, kritizuje kde co a kde koho, především pak samotného prezidenta, v neposlední řadě také premiéra. Vůbec nejde panu Hrušínskému nějak odepírat právo na názor a kritiku, žijeme přece v demokratické společnosti. Alespoň to tak pan Hrušínský a jeho přátelé tvrdí, protože jak jinak by mohli mít obavy z ohrožení demokracie v ČR, že? To, jakým způsobem se „otírá“ o pana prezidenta, jak jej zesměšňuje, jak se vyjadřuje k jeho zdravotnímu stavu a jeho politickým názorům a činům, je něco, s čím by jeho otec rozhodně nesouhlasil a co by jistě velmi tvrdě odsoudil. Zdá se však, že na tom, jak by pan otec na projevy a názory reagoval, pana syna nezajímá a je mu to lhostejné. Přesto, je-li potřeba, rád si na otce vzpomene, aby se holedbal jeho pozitivním hereckým a lidským charakterem.

Je tu však ze strany pana J. Hrušínského svým způsobem nejen zajímavá, ale také velmi pozoruhodná, z jistého pohledu pravdivá a potřebná kritika, která však ztrácí svůj efekt v okamžiku, když si uvědomíme, jak pan Hrušínský jiným káže vodu a sám pije víno! Nejen že je to od něho nehorázná drzost, ale dostatečně jasně to dokazuje jeho bezcharakternost a již zmíněnou amorálnost. Jde totiž o jeho názor na dotace pro divadelní subjekty a kritická slova, které pronesl pro rádio ZET, kdy tyto dotace označil za škůdce kvalitního umění, který brání přirozenému zániku divadel. Výsledkem pak je podle principála Hrušínského, předotovanost a nevyváženost tržního prostředí.

To jsou sice velmi pozoruhodná a možno říct racionální slova, nicméně to má jeden velký háček. Autor těchto slov na jedné straně řekněme oprávněně kritizuje subjekty, které natahují ruce po dotacích, na druhé straně sám o ně bez skrupulí a drze žádá! To je ta Hrušínského morální „vychcanost“ (sorry jako), když poukazuje na nešvary těch druhých a sám není o nic lepší (spíše ještě horší)! Nutno poznamenat, že pan principál Hrušínský není v žádostech o dotace žádný troškař. Jen pro názornost: V letech 2018 a 2019 Hrušínského jeho DNJ žádalo více než 21 milionů Kč (resp. 10,737.000 Kč, resp. 10,491.000 Kč), přičemž v obou případech uspělo s relativně uspokojivým výsledkem, když ve zmíněných letech obdrželo 3 miliony korun. Dodejme, že vyčíslené náklady na provoz Divadla Na Jezerce byly v r. 2019 celkem 27,211.000 Kč a principál Hrušínský tak od Prahy požadoval 38,5 procenta vynaložených nákladů.

Pokud posoudíme výše dotací, které pan Hrušínský předložil HMP a výše, které byly DNJ přiřknuty můžeme se domnívat, že „toho zas tolik nedostal“. To je sice pravda, ale je tu jistý faktor, který nelze přehlédnout ani jej bagatelizovat. K tomu, aby pro Divadlo na Jezerce pan Hrušínský obdržel dotace, musel také předložit žádost, v níž se mj. píše, že „ DNJ nechce zvyšovat ceny vstupného, přestože náklady na tvorbu inscenací a provoz se neustále zvyšují, a proto připomíná, že pro splnění dramaturgického cíle a zachování nesporné kvality scény je podpora HMP nezbytná." Pan principál dále poznamenává, že potřeba grantové podpory je o to naléhavější, že po deseti letech vypověděl spolupráci generální partner! Takže také proto dotace jeho DNJ ANO, ovšem ostatním už NE!

Z toho by bylo možné vyvodit, že žádost o přidělením dotace lze do jisté míry chápat jako potřebu pro zajištění existence a působnosti divadla. Tak tomu ovšem není, protože obdrželo-li Divadlo na Jezerce na léta 2018, resp. 2019 dotace pouze ve výši 3 miliony Kč a přesto nezkrachovalo, pak si zcela jistě pan principál přišel na pěkný balík! Z hlediska nejen ekonomického, ale především morálního je nad slunce jasné, že pan Hrušínský svými nadhodnocenými žádostmi (co kdyby se třeba tzv. zadařilo?) „dojí“ rozpočet HMP! Tady je patrná ona amorálnost a bezcharakternost principála Hrušínského, který kritizuje existenci dotací jako škůdce kvalitního umění, který brání přirozenému zániku divadel, výsledkem čehož je pak podle principála Hrušínského předotovanost a nevyváženost tržního prostředí. Jakoby říkal, že o co méně by se dostalo dotací jiným subjektům (což by v podstatě vedlo k jejich krachu), o to menší by byla také konkurence a víc by také mohl chtít od HMP pro sebe!

Není pochyb o tom, že dotace jsou krajně nespravedlivé s ohledem na jiné subjekty, (z jiných oblastí působení), které pokud na sebe nevydělají, zkrachují. Jim totiž nikdo neposkytne milionové dotace i když je třeba chápat, že divadlo a kultura všeobecně má, na rozdíl třeba od stavebních či řemeslných firem, přece jenom jisté společenské upřednostnění. Což ovšem neznamená, že se budou dotace pro divadla a ostatní kulturu zneužívat podobným způsobem, jak nám ji předvádí demokrat a užvaněný kritik a (a)moralista principál Hrušínský!