Pan Hřebejk, uznávaný umělec v oblasti filmové tvorby,  představitel uznávané české filmové (dnes už spíše jen historické) kultury, pokud má tento pojem nějaký význam  v jeho práci a životě a pokud vůbec uznává nějakou filozofii kultury, pak je jeho vyjadřování společensky naprosto nepřijatelné faux pas, protože  postrádá jakoukoliv slušnost, etiku, morálku a hlavně, od člověka kulturně vzdělaného (zda-li) tolik potřebnou  kulturní úroveň.

Pan Hřebejk už několikrát prokázal, že je dobrý, ne-li vynikající režisér. O to je větší zklamání z jeho nekulturního, obhroublého nactiutrhačství, hrubé vulgárnosti, kterou se nechává unášet (zda s požitkem nebo bez těžko posoudit) jenom proto, že se tím vyjadřuje vůči člověku, který má jiné politické názory, jiné ideologické smýšlení, jinou politickou minulost. Pan Hřebejk, havloid a sympatizant pražské kavárny, se rád ohání potřebou obrany demokracie, svobodou slova, lidskými právy apod. a přesto není schopen akceptovat jiné, kteří mají jinou rétoriku, letoru a politické zaměření než má on sám 

Slovními urážkami, kterými počastoval pana Vojtěcha Filipa, člena KSČM, prvního místopředsedu poslanecké sněmovny hanlivými slovy a nactiutrhačnými nadávkami prokázal, že jak je na jedné straně vynikající ve svém filmařském oboru,  tak na druhé straně je krajně netolerantní  cholerik, který není schopen tolerovat jiné názory a  postoje jiných. Pan Hřebejk velmi emotivně vychrlil na adresu pan V. Filipa  celou řadu nadávek, jako že je prolhané, vlastizrádné, estébácké, zkurvené prase a bolševik Falmer (údajně jeho dřívější přezdívka) a na adresu těch, kteří jej do funkce prvního místopředsedy dolní komory Parlamentu ČR zvolili, že jsou blbci a svině. 

Proč tolik nenávisti, obhroublosti, vulgarity? Máme si snad myslet, že vyniká-li někdo ve své práci, ve své profesi, že je něco víc, proto si může dovolit jiné lidí urážet, ponižovat, vulgárně jim nadávat a nazývat je sviněmi a prasaty? Nebo se chová, jak praví jedno přísloví, že  Někteří lidé nesou v sobě cítění králů a chtějí, aby proti druhým mohli vše, ale ti druzí proti nim nemohli nic! (F. M. Voltaire).Nebylo by od věci, kdyby si pan Hřebejk občas přečetl názory občanů v diskusi na své vystupování, možná by se nestačil divit, jaké „bohulibé“ o něm mají mínění.

Pan Hřebejk tím, jak častuje V. Filipa „milými“ přízvisky nasvědčuje, že komunisty musí nejspíš velice nenávidět. Paradoxní ovšem je, že svou nenávist dává najevo V. Filipovi jenom proto, že je první místopředseda poslanecké sněmovny za KSČM, která podržela Babišovu koaliční vládu ANO a ČSSD a která také zrovna není v oblibě pana Hřebejka. Pan Babiš je u pana Hřebejka stejně“ oblíbený“, jako pan Filip, ovšem na premiéra. Babiše volí pan Hřebejk jinou formu nevole. Nicméně to, že pan Hřebejk  nemá v lásce komunisty, potažmo pana Filipa, by se ještě dalo pochopit,  protože někdo jiný zase nemá v lásce pana Hřebejka, resp. jinou politickou partaj. Je však paradoxní, že animozní nenávist si pan Hřebejk vybíjí na komunistovi Filipovi a ne na komunistech, kteří hodně nestandardním, zato úspěšným způsobem umožnili změnu režimu a předání mocï v listopadu 1989 a hlavně, díky kterým byl zvolen Václav Havel  prezidentem. Nepochopitelné také je, proč se stejným způsobem nevymezuje proti bývalým  komunistům, kteří převlékli kabát, jako např. Dlouhý, Štětina, Šikulová, Moučková, gen. Pavel, z umělecké branže mj. Svěrák, Přeučil, Chramostová, ale stejně tak oddaní poskoci komunistickému režimu pánové Kalousek, Halík, Kroupa a mnoho dalších. Tito bezcharakterní lidé  jakoby byli  považováni za ty správné lidi, protože uznali své pomýlení, od komunistů se distancovali a bez výčitek svědomí přešli na druhou stranu ideologické barikády. Panu Hřebejkovi vůbec nevadí, že např. gen. Pavel jako voják a komunista přísahal věrnost ČSSR, ten už pro něj není žádné prolhané, vlastizrádné, estbácké, zkurvené prase, což by bylo  opodstatněnější, než v případě pana Filipa. Pro pana Hřebejka je zřejmě generál Pavel „muž na správném místě“, havloid, příznivec pražské kavárny, loajální západní demagogii a rusofob, atd. Podobně lze hodnotit výše jmenované a mnohé nejmenované, kteří se nechali zlákat vidinou adorace západních chlebodárců za vlastizrádné postoje vůči své vlasti a národu za jidášské dolary nebo eura..

Jsou zde však také lidé, kteří mají velmi, velmi pochybnou a odsouzení hodnou minulost a navzdory tomu jsou adorováni  na politickém a společenském výsluní. Za všechny stačí připomenout takové velikány, jako byl Václav Havel, jako je Karel Schwarzenberg, také nenápadný rusofob Petr Kolář (otec starosty Prahy 6,  O. Koláře) apod. Nicméně, pan režisér Hřebejk má rozhodně právo na názor, o tom nemůže být pochyb. Rovněž má právo na svobodu slova, na obhajobu lidských práv, ale na co rozhodně právo nemá, je nemorální, nekulturní, nespolečenské, netaktní a hrubé vyjadřování, neboť jako kulturní člověk ( o čemž dnes lze silně pochybovat), by měl příkladně reprezentovat českou kulturu ( v oblasti filmové tvorby) a ne se hulvátsky chovat jako příslušník lidské spodiny s IQ tykve , velmi kulantně řečeno.. 

Ovšem je také dost možné, že jeho styl či způsob  chování nemusí být samoúčelné Je totiž docela dost možné, že svým hulvátským projevem dělá někomu užitečného idiota, což má, nebo může mít pro něj nepochybně svůj význam. Nicméně ať už tak či jinak, pan Hřebejk rozhodně svou vulgární obhroublostí nedělá čest ani sobě, ani svému okolí a už vůbec ne české kultuře a národu.