Autor za zlomovou dobu považuje rok 1980, kdy se dostal k moci R. Reagan a M. Thatcherová. Začíná éra neoliberalismu, korporace jsou zbaveny regulačních omezení – nastává bod zlomu v ekonomických a sociálních dějinách.

První kapitola knihy je věnována počítačovým hrám a základním principům dobývání emocí z dětí. Proč jsou počítačové hry pro děti tak přitažlivé? Základním pilířem úspěchu je propracovaná manipulace s emocemi dětí – strachem a láskou. První emoce je využívaná např. při hrách využívající násilí, druhá emoce při hrách zaměřených na dovádění s roztomilými virtuálními postavičkami domácích mazlíčků. Oba přístupy jsou naprosto srovnatelné. K virtuálním mazlíčkům děti přilnou, vytvoří se emoční pouto, a neustále se k nim vracejí. Smyslem her je přimět hráče, aby hrál pořád a tahat z nich peníze. Jak to udělat? Např. odměňovat podle proměnlivého plánu, ale často (dárky pro mazlíčky, virtuální peníze/bonusy, za které se dá pro ně něco koupit…), či je potrestat, když přestanou hrát, nebo hrají-li příliš málo (mazlíček třeba onemocní). Za virtuální peníze se však samozřejmě tvrdě platí.

Firmy využívají i osobní psychografiku dětí, kterou získávají analyzováním navštěvovaností webových stránek, jaké informace sdílejí na sociálních sítích, a které výrobky si kupují online. Z toho všeho se vytvářejí komplexní profily jednotlivců. Tvůrcům her pomáhají i behaviorální studie provedených na krysách, holubech a šimpanzích, které pak aplikují při tvorbě svých her.

Firmy rychle poznaly, že děti již nejsou jen konzumenti sladkostí, ale jsou silnou skupinou s vlastními penězi a vlivem na peněženku svých rodičů.

V knize je zmíněn i enormní nárůst počtu diagnóz dětských duševních poruch. Skok téměř z nuly v roce 1980 na desítky miliónů dětí. Farmaceutické firmy dlouhodobě propagovaly výhody psychofarmak a bagatelizovaly vedlejší účinky těchto léků. Dětská psychiatrie se stala velmi výnosnou oblastí podnikání. Vítanými pomocníky se staly i některé kapacity lékařského oboru, které za velmi tučné peníze propagují výrobky farmaceutických firem a jsou s nimi úzce spjaty. Hranice mezi lékařskou vědou a marketingem farmaceutických firem se stírají. Společnosti vyrábějící léky je testují, ale běžně zveřejňují jen jejich pozitivní výsledky – o negativních mlčí. Pouhá polovina testů antidepresiv přináší pozitivní výsledky, ale téměř všechny výsledky uveřejňované v lékařských časopisech jsou pozitivní. Lékaři se tak rozhodují na základě zkreslených informací. Již stovky dětských pacientů to stálo i život.

Jedna stať je věnována i nebezpečným chemickým látkám, které i ve velmi malém množství decimují dětskou populaci a zdraví novorozenců. Jmenujme např. bisfenol A (narušuje hormonální systém člověka), polybromované difenylethery (při jejich nadměrném zahřívání či spalování se mohou z těchto látek uvolňovat velmi toxické látky) a ftaláty (používají se hlavně jako změkčovadla do plastů). Ftaláty jsou často ve hračkách, které děti s oblibou vkládají do pusy.

Část knihy se zabývá i problematikou amerického školství, které od 80. let prochází radikální reformou - privatizací veřejného sektoru. Cílem je veřejné školství transformovat do partnerství řízené trhem. Jeden pilotní projekt byl již vyzkoušen v Chicagu. Více než 60 škol bylo zavřeno a více než 100 jich bylo otevřeno v rámci projektu Renesance 2010. Výsledky jsou tristní – nadělalo se více škody než užitku. Tato zkušenost ale reformátory nikterak neodradila a pokračuje se dál.

Velmi poučná je i kapitola o zavádění standardizovaných testů v amerických školách, které mají hodnotit učitele i školy a vytvářet „odpovědnost“. Výsledky srovnávacích testů, jejichž přínos je více než sporný, pak hodnotí soukromé společnosti. Protože se snaží minimalizovat své náklady, tak hodnocení končí v rukách zaměstnanců/brigádníků, z nichž mnozí jsou „cvoci a opilci“, jak poznamenal jeden člověk s 15letou praxí, který v jedné takové společnosti pracoval. Podle toho hodnocení také vypadá, nehledě na velmi časné podvádění.

V knize nenajdeme žádné konspirační teorie, vše je podloženo a kniha obsahuje značné množství odkazů na prameny a citace. Čtení je to mnohdy neradostné (např. dětská práce na farmách), ale kniha za přečtení a zamyšlení určitě stojí.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami