Je to naprosto adekvátní podnět, jehož autorovi se nedá upřít smysl pro humor. Je to však pozitivní, osvobozující humor, na rozdíl od černého humoru organizátorů výstavy, kteří dlouhodobě tvrdí, že vystavená těla jsou pouhými artefakty, na něž se vztahují pouze nařízení jako na jiná umělecká díla, putující světem k umění chtivým divákům.

Neetická výuka anatomie

Čižinského návrh by si ovšem zasloužil vylepšení a dobrou přípravu celé akce. Mohla by proběhnout následovně. Policie ČR by vnikla do výstavní síně a zabavila „exponáty“, což by nepochybně vzbudilo pozornost Evropské komise. Následně by primas český a arcibiskup pražský provedl vlastní obřad, u něhož by (tentokrát naprosto oprávněně) mohli promluvit lidskoprávní aktivisté. Mohli by zdůraznit, že Izrael zakázal transplantační turistiku do Číny, a přitom by mohli objasnit strukturu a činnost čínského Úřadu veřejné bezpečnosti. Mluvčí prezidenta by mohl vznést neformální protest na svém Twitteru. Na místě pohřbených těl by mohl vzniknout památník, který by mohl mít koneckonců i osvětový cíl – na rozdíl od současné výstavy by žákům a studentům vysvětloval, co to znamená úcta k mrtvým a majestát smrti.

Výstava je prodloužena, údajně pro neutuchající zájem. Jistě, kombinace překročeného tabu a hororového obsahu takřka nevyhnutelně láká. Jde o starý trik využívající lidskou touhu po koktejlu smíchaného z pokroku, bulváru, tragiky a kýče. Nedá se popřít, že i minulé (křesťanské) éry těmito prvky disponovaly v hojné míře. Vzpomínám si například, jak jsme se v rámci postpubertálních gymnaziálních výprav chodili s přáteli „bát“ do brněnské kapucínské hrobky a někteří odvážnější a dekadenci obdivující spolužáci promýšleli, jak by na tomto místě strávili noc.